Grilovacka ve Varanasi a Taj v Agre

Zdar,

toto je bude asi posledni report, protoze uz jsme v Delhi. Mozna casem na tyto stranky pridam nejake souhrnne informace a tu mapu :) Jeste par slov k tomu jak to vypadalo ve Varanasi a v Agre.

O Varanasi uz neco psala Blanka v minulem prispevku, tak kratce. Varanasi je svate mesto odkud maji hinduisti primy expres do nirvany. Tece tudy svata reka Ganga, coz stoka ve ktere se lidi koupou i z ni pijou vodu (prestoze obsahuje 3000x vice fekalnich bakterii nez je bezpecna hranice pro koupani). U Gangy jsou tzv. Ghaty, coz jsou schody do reky kde se lidi bud koupou nebo pali mrtve. Urcite je nezapomenutelny zazitek se projit po Ghatech (kterych je asi 40) po zapadnim brehu Gangy a sledovat jak se lidi koupou nebo pali pribuzne. Vzlast ted, kdyz je zimni obdobi a vsude je mlha. Po rece pluje spousta lodicek a sledovat se da taky z reky. Ale je mlha, takze rano, kdyz tam nabehne 80% Varanasi na koupacku, neni z lodi videt nic.

Jsou tady 2 palici Ghaty, kde lidi spaluji sve pribuzne. Prinesou je na nositkach, polozi na hromadu dreva a posypou {sandalovym} drevem (pekne voni). Jediny kdo muze zapalit hromadu je syn, ktery ma oholenou hlavu a je oblecen cely v bilem. Zeny na obrad nemuzou, protoze breci a duse by v nebi nemela klid. Ohen hori odjakziva (tj. nezapaluje se sirkama) a pali se 24 hodin denne. Nejvetsi grilovacka je v Manikara Ghat kde jsem napocital okolo 30ti ohnu. Jeden vedle druheho.

Sledovat jak se ty tela pali je opravdu zazitek na ktery se nezapomina. Praska kuze, postupne cernaji, obcas do nich stouchnou a upadne jim treba noha. Nejdele vydrzi lebka. Tohle si muzete vychutnat ze vzdalenosti par metru.

Dalsi zajimavosti jsou propletene uzke ulicky ve kterych se musi kazdy ztratit. Mala prochazka ale neni naskodu. Clovek si ale musi davat pozor aby neuklouzl na necem co tam nechala krava (nebo Indian). Tim jsme vlastne travili vetsinu casu a neco jsme tam ponakupovali.


Vecer jsme vyrazili do Agry na Taj Mahaj. Melo to jet ve asi v pul seste vecer a meli jsme tam byt asi v sest rano, ale klasicky to melo 3hod zpozdeni a byli jsme tam ve 4 vecer, takze na Taj nam zbyly necele 2 hodiny. To ale stacilo, protoze v Taj Mahalu neni celkem nic k videni. Je to mezi sedmi divy sveta a vsupenka stoji 750 rupek (tj. pres 15USD). Nakonec jsme toho ale nelitovali, protoze jsme na vlastni oci je to docela zazitek. Taj Mahal je opravdu obrovsky. Nebudu to moc popisovat, protoze se na to kazdy muze podivat na fotce nekde na netu. Trochu nas zklamalo ze v hlavni budove (mausoleu) se nemuze fotit (fotit se nemohlo ani grilovani ve Varanasi) a neni tam osvetleni, takze clovek moc nevidi ty nadherne kvetinove ornamenty slozene z ruznych druhu kamenu.

Nechal to postavit nejaky vladar {Muglai}, pro svoji zenu, ktera mu umrela pri 14tem porodu (Blana rikala ze by taky umrela :) Potom ho svrhl vlastni synator a nechal ho zavrit a nakonec ho pohrbil vedle ni. Jeho rakev je tam jedina asimetrie. Mistnaci rikaji, ze chtel postavit jeste jeden v cernym mramoru na druhe strane reky.

Ani jsme v Agre nezustavali a jeli jsme rovnou do Delhi, kde jsme dorazili vcera rano. Vyspali jsme se a sli jeste nakupovat. V Delhi je strasne moc trhu a otravnejch lidi. Blance chtel kolemjdouci zlodej slohnout retizek kdyz sedela v rikse. Ani jsem si toho nevsiml, kazdopadne se mu to nepovedlo. Dneska me zas pronasledovala nejaka skupinka, ktera spatrila kolik mam v penezence, kdyz jsem platil. Uz aby jsme byli doma.

Jinak mame vsechno nakoupeno. Zkontroloval jsem krabice s kolama a vypadaji hrozne. To uz ale vypadaly nejspis i predtim. Takze to zkusime spravit jeste lepicima paskama. Mame na to zitra cely den a pak hura domu.

David - hledac pokladu

Zdravim vsechny,

z Hampi jsme vyrazili do Ajanta cave: Ajanta jsou vytasane jeskyne do skali, lavoveho puvodu, jen budhisticke jeskyne. Jsou to takove modlitebni mistnosti. Jsou stare od 2.stoleti pred kristem do 7.stoleti naseho letopoctu. V jeskynich jsou krasne vystesane sochy a hlavne zachovane puvodni malby. Zachovali se proto, protoze v sedmem stoleti se v Indii rozmohl hinduismus a budhisti nemeli verici. Proto jeskyne zapeceteli a az v 18.stoleti nahodou byli jeskyne obeveny.

Nadhera. Nikdy jsme nevidela 2tisice let stare malby. Taky, jak je skala lavoveho puvodu, v nekterych jeskyni clovek muze videt zaoblene skaly ve tvaru jak lava tekla. Ve skalach slou i videt pruhy usazenych mineralu nebo drahych kamenu. Mistni lide maji jedinou praci a to je hladat drahe kameny a prodavat turistum. Ajanta je mineralogicky raj. Po prohlidce jeskyni jsme sli na prochazku do okoli a David nasel kamen, ktery kdyz rozbil, byl v nem nejaky drahy kamen. { jeste pred prochazkou jsem se ptali jak se takove kameny hledaji. Odpoved: jsou lehci nez jine kameny :] A tak jsem zkouseli taky hledat. David nasel kamen asi po deseti minutach prochazky. Ja nenasla nic. Ale odvezla jsem si planou kapsu sutru. }

Z Ajanty jsme jeli do Ellora. Ellora jsou take jeskyne. Jsou rozdeleni do trech casti. Prvni cast budhisticka, take do 7.st naseho letopoctu. Druha cast hinduisticka, od 7.st - 15.st. Treti cast Jain. Par jeskyni - o tomto nabozenstvi moc toho nevime, ale myslime si, ze je to neco mezi budhismem a hinduismem. Fakt nevim. V Ellore se malby nedochovali a sochy jsou oproti Ajante o hodne znicenejsi. Take v Ajanete jsou jeskyne uzavrene dvermi a osvetlene. Tady v jeskynich bydli netopyri.

Ellora se nam take moc libila. Ellora je oproti Ajante o hodne vetsi. Jsou tam treba vytesane dvoupatrove ubykace, nebo obrovska hinduisticka temple, muj odhad 25 metru vysoka a to same so sirky i do delky. Neuveritelne co lide byli schopni vytvorit.

z Ellory jsme vyrazili do Vananasi. Varanasi, jedno z nejsvatejsich mist v Indii, je snad nejchudsi mesto co jsme v Indii videli. I po trech mesicich v Indii me takovahle chudova v obrovskem mnozstvi, Varanasi ma 3 mil obyvatel, prekvapila. Vypada to tu tak hrozne, protoze toho mesto je pod ochanou Shivi, jednoho z hlavnich trech bohu hinduismu. Hinduisti veri, ze kdyz je jejich karma spatna nebo neni tak uplne vyvinuta aby mohli odejit do nirvany, inkarnujou pristi zivot. Kdyz je jejich karma spatna, pristi inkarnace je take spatna, jako zebrak nebo dokonce i jako zvire. Chudaci, v minulem zivote asi nebyli moc dobri lide, se sem hodne stehuji, protoze Shiva drzi ochanu nad timto mestem a kdyz clovek umre a necha se pohrit ve Varanasi, jejich duse jde primo do nirvany. Expres do nirvany. Proto tu zije hodne chudaku s predstavou stesti, ze je Shiva chrani.

Pobliz Gangy je mnoho spalovacich mist kde lide pali mrtve pribuzne a pak popel hazi do reky. Spaluji se tu lide jak hiduisti tak i jinych nabozenstvi. Denne se ve Varanasi spali asi 120 lidi. Take kazdy den vecer se kona hodinova velka modlid k Shivovi, Ganze, a dalsim bohum.

Jak uz jsem psala, Varanasi je hrozne chude a tim padem i spinave. Lide nemaji penize na opravy, jsou tu i velke problemy s odpadky, nedostatek elektriny - caste vypadky elektriny a hlavne problem s kanalizaci. Zatim neni zadna elektrarna v okoli tak vykona aby utahla cistitcku kanalizace a tak Varanasi zadnou nema. Dle Lonely planet je v Ganze 3tis krat vice fekalnich bakterii nez je norma pro bezpecne koupani a ja tomu verim. Varanasi ma zato svoji spiritualni atmosferu coz dela Varanasi krasne.

Vsem dekuji za prani k narozeninam. Narozeniny jsem oslavila o den pozdeji, protoze na moje narozeniny jsem v poledne vypadla z vlaku po 22 hodinove ceste ve vlaku. Jeste nez vlak prijel na nadrazi kde jsme vyjizdeli, mel 4,5 hodin zpozdeni. Vecer jsem byla tak unavena, ze jsem si sla v osm lednout. Vcera jsme si koupili jeste se trema holkama z hotelu flasku, hrali karty a povidali si. Lidi z hotelu me vynadali, ze takeve veci mam rikat dopredu, ze by mi pripravili nejake prekvapeni a narychlo mi udelali dortika :] Skveli.

Zitra vecer vyrazime do Agri na Taj Mahal a odtud do Delhi - konec cesty. Snad v Delhi najdeme svoje kola :] Uz se zaciname pomalu tesit domu, hlavne ja, protoze uz nemuzu indicke jidla ani videt. Hnus.

Blanka

Kamen na kameni

Cauky,

Hampi: Hampi bylo v minulosti hlavni mesto rise zvane Viyajanagar. Rise vznikala ve 13.stoleti. Na celem uzemi byvaleho Viyajanagaru je 2500 templi, na uzemi Hampi (25 km2) je jich neco okolo 300 (ne 20 jak jsem si puvodne myslela).

Zustali jsem tu z puvodniho planu o dva dny dele a celou dobu tu bylo co delat. Prvni dva dny jsme jen chodili po chramech. Pak jsem se rozhodli, ze tady je tolik toho z historie, ze by byla skoda se o tom neco vice nedozvedet a treti den jsme si zaplatili pruvodce, ktery nam k pamatkam rikal kometare. Nelituji toho. Jen nas nakonec, kdyz pruvodce videl ze jsme unaveni, zacal docela dost sidit a nerikal nam uz vsechno.

Po trech dnech prohlizeni chramu a dalsich vykopavek jsme byli unaveni a ctvrty den jsme se jen valeli. (spis byla nedele a v nedeli se nic nedela, tak jsme nic nedelali), Aby se nereklo, zasli jsem si vecer na kopec se podivat na zapad slunce.

Okoli Hampi je kamenite. Vsude jsou obrovske balvany, kopce z balvanu a dokonce je tu i jeden kopec, ktery je tvoreny z jednoho kamene a meri kolem 1 km. (Na nem jsou jeste dalsi balvany). Vcera jsme byli jen na prochazce po kamenitych kopcu. Jsou tu i tvary kamene typu koule, podoby ruznych zvirat. Nadhera.
Kdyz zrovna na miste nejsou kameny nebo chramy, jsou tu vsude bananove plantaze. (uz tech bananu mam az pokrk)

Celkove Hampi se radi mezi pamatky jako je Ankor Vat v Kambodze nebo Mayske pamatky v Mexiku. V Hampi se nam asi libilo nejvice z Jizni Indie (plaze a more bylo take skvele).

Take jsme tu vcera potkali Cecha {Tomase} :) Po dlouhe dobe slyset cestinu od nekoho jineho nez od Davida byl sok. Ale Tomas byl v pohode. Take mel jeste zasoby z domova alkoholu, to bylo take fajn :)

Dneska mizime do Ajanta. Mejte se fajn.

Blanka

Mikulaska nadilka fotek

Zdravime z Hampi.

Prejeme vsem pekneho Mikulase a dobrou nadiku. Taky prejeme dedovi vsechno nejlepsi k narozkam.

Jelikoz mame definitivne rozbity fotak a nikdo tady ho nedokaze opravit, posilame taky posledni fotky. Koupili jsme sice nejaky fotak na kinofilm za 500 rupek (s rucnim pretacenim), takze nejake fotky jeste budou ale uz ne na netu. Urcite ne, nez se vratime do Praglu.

Fotky jsou od Goa do Bangaloru. Je tam sposta fotek z Karnataky (rybarske site v Kochin a backwaters okolo, dale caje a sloni v Munaru, a taky Jungle Safari v Peryaru/Kumily, Plaze ve Varkale, ZOO v Trivandrumu). Taky jsou tam zabery cyklonu Nisha v Poducherry a toho co napachal. Muzeum v Chennai a par fotek z Bangaloru.

David a Blanka

PS: Nakonec budem objizet Bombaj, primo do Ajanta Caves (pak Varanasi - Agra - Delhi), mame totiz strasne malo casu :)
PPS: Dekuju za hlasovani v ankete, ale tu mapu udelam asi az nekdy pozdeji. Jak rikam, je strasne malo casu a internet tady nebeha nejrychleji.

Dlouha cesta do Hampi

Zdravime,

Pondicherry: druhy den prestalo prset. Prselo, ale asi jen 3krat denne a na chvili. Ale v Pondicherry toho moc k videni neni. Pondicherry kolonizovali Francouzi a architektura je prozmenu francouzka. Da se v Po... sehnat i francouzska bageta. Jenze kdyz jsme ji asi po hodine behani po pekarstvi nasli, zjistili jsme, ze je stejne indicko-francouzska, takze hnusna. V Po... je krasna promenada podel more. Dva dny jsme se tedy promenadovali a koukali na francouzske kosteli.

Chenai: ctvrte nejvetsi mesto v Indii. Pres 70 km z jedne stany na druhou. Perfektni vec co v Chenai maji jsou mestske vlaky. Vypadaji neco mezi metrem a vlakem a jsou strasne preplnene. My jsme se chteli svest, ale nechtelo se nam do nich cpat, tak jsme tuto atrakci vynechali. Take se v Chenai nikdo nestidi si ric o disko, coz je docela protivny. V restauraci, v muzeu za to ze ti nekdo neco rekne, vsude chteji penize navic.

Jinak v Chenai jsme byli na otocku. Meli jsme na ni jen jeden den. V Chenai toho na videni moc neni a tak jsme se rozhodli pro muzem. Jejich muzeum je neco jako nase Narodni muzeum na Vaclavuku. Maji v muzeum krasnou ZOO sbirku (kostru velryby a slona maji take jako u nas), sbirku rostlin, nejake obrazy a sochy. Byli jsme tam cely den a nestihli si projit cele muzeum. Jen me mrzelo, ze se o sbirky nikdo moc nestara. Exponaty jsou takove zasle, bez barvy, mistama ponicene.

Bangalor: Bangalor je zname jako IT mesto. IT ma v Bangaloru postavene celou ctvrt (cast mesta), jen je smula, ze turisti do mesta neposti. V Bangaloru historicky nic neni. Je to podstatne nove mesto. Jediny co tam je, je tam dreveny palac asi 150 let stary. Nic moc. Ale maji tam krasne technicke muzeum. Neco tak krasneho jsme dlouho nevidela. Clovek si vsechno muze osohat, vyzkouset jak funguje. Napr. vysvetli jak funguje tornado a pak ho predvedou, ohnute zrcadla, tlak v oleji - clovek pouzdi do oleje bublinku. Nadhera. Take v muzeum posti 3D film, jako u nas v IMaxu. Maji tak i dinosaura v zivotni velikosti (cca 4 metry velky). Pak je tam oddeleni kosmu - indicka kosmonautika. Prekvapilo me, ze pro kosmonauty maji i indicke jidla.

Bangalor byl take jen na otocku a ted jsme v Hampi: dneska jsme prijeli, zatim jsme toho moc nevideli (jen hotel a restauraci, kde jsme byli na jidle). Hampi, mesto (ted uz jen rujny), je z 13 stoleti. Byvalo hlavni mesto rise a ted tu zustali jen chramy. Asi 20. Mesto je dokonce zapsane v UNESCO. Hampi je klidne, prijemne a jedinne co se tu da delat, je koukat se na chramy. Po dlouhe dobe zase zmena a klid od velkych mest.

JINAK: Koukali jsme na Ceske noviny a Indicke noviny co pisou o atentatech v Bombay. Ceske noviny pisou uplne neco jineho nez indicke. Indie mela celou situaci vyresenou jeste ten vecer, co teroristi dali bombu do hotel Taj Mahal. Nikdo z teroristu nechtel vubec vyjednavat, ani nerikali poradne proc to udelali. Situace je ted uklidnena. Vsechny je vystrileli. Do Bombae jeste nevime jestli pojedeme nebo ne. Protoze na dalsi misto, kam chceme jet, asi pres Bomboy budeme muset jet - vlakem urcite. Tak se rozhodujeme jestli tam zustat (rano by jsme prijeli tam, vecer odjeli). Ale mozna ze Bombay objedeme busem. Davida pobavila zprava z IDNESu, kde rekli, ze utoky udelali Dekansti mudzahedini, kteri vubec neexistuji.

Take se asi uplne rozbil fotak :(

Vsem dekuji za prani k svatku. Moc me potesilo :)

Blanka

Nisha v Puducherry

Zdarec.
Ve Varkale jsme si zabookovali nasledujici jizdenky:
Trivandrum -> Puducherry 26.11.
Chennai -> Bangalore 1.12.
Bangalore -> Hampi 2.12.
a vyrazili do Trivandrumu do ZOO. Jinak dost mest taky ma nekolik nazvu. Kolonialni, Indicky (ktery nelze vyslovit) a "prezdivku". Napr. Trivandrum = Thiruvananthapuram indicky a Pondycherry ma prezdivku Pondy i nejaky indicky nazev. Ulice se taky jmenuji dvojite, cili o srandu mame postarano.

ZOO v Trivandrumu bylo ...eemm prumerne (podle me), ale mozna jsem rozmazleny ze ZOO v Praze, ktera je oproti teto vyrazne lepsi. Presto se mi tam celkem libilo a videl jsem tam i toho svojeho tygra. Kdyz jsem ho videl, tak jsem i zapochyboval jestli bych ho chtel videt volne v prirode. Je to fakt velka kocka. Meli tam taky docela dobrou sbirku ptaku, medvedy a dalsi prevazne asijska zvirata. Taky jsem tam videl ty Himalajske svine-opice co mi ukradli Puri v Shimle.

Taky jsme se podivali do Muzea a Galerie. Ta galerie me nadchla mozna vic nez to ZOO. Meli tam pekne obrazy z Himalaji od Svetoslava Roreicha, tak jsem se ptal co je to za zajimave Indicke jmeno. Ale je to Rusak.

Ani jsme v Trivandrumu nespali a vyrazili ten samy den do Poducherry, coz ma byt mesto s Francouzkym nadechem. Tzn. dobre jidlo, zajimava architektura, plaz a taky plno atrakci.

Bouhuzel v Poducherry je cyklon (jmenuje se Nisha), jak ukazuje upraveny obrazek z nasledujiciho zdroje. Tzn. v silnych davkach prsi a prsi a prsi.... V novinach jsem cetl ze polovina zemedelske pudu je pod vodou, coz odpovida tomu co jsme videli z vlaku. Nektere casti mesta jsou zatopene a nefunguje elektrina (nastesti u nas v guestu funguje, ale na nadrazi jsme museli jit ulici kde bylo po kolena vody) Jsou popadane stromy a lidi se chodi koukat na plaz jak to lomcuje s morem. Odtamtud je vyhani policie. Uz je to tady 5 dni, tak nevime jestli ma smysl tady zustavat. Takhle spatne je to tady ale pouze dneska a podle teto predpovedi jeste zitra.

Problem je trochu v tom, ze kdybychom chteli odjet driv, tak si musime prebookovat ty jizdenky. Nevim jaky to bude problem. Uvidime jak bude zitra, kdyztak skocime na nadrazi. Mezitim si muzeme jit treba zaplavat :)

Loucim se s Vami,
Dada.

PS: ale jinak se nam tady libi :)
PPS: tohle vlastne taky vysvetluje proc nam prselo v Kerale.

Prsi a prsi

Cauky,

z Kumili jsme utekli za deste. Allappay jsme vynechali a jeli rovnou na plaz - Varkala. Posledni plaz co by jsme v Indii meli videt.

Mysleli jsme, ze kdyz nebudeme v horach prset nebude. Ale to jsme se spletli. Za dva dny, co tu jsme, jsme nevideli slunicko :( Je stale zatazeno a nekdy i prsi. Nastesti je ale teplo. Za deste se toho neda moc delat. Ale da se sedet v restauraci a koukat na more. Jsou tu delfini. Vcera jsme je videli 4 krat. Dokonce jedni skakali jako by byli cviceni :)

Jinak se toho moc nedeje. Jen jsem si vcera omylem vycistila zuby mastickou na komary. David se mohl potrhat smichy. Me to zas tak smesne nepripadalo, hlavne kdyz jsem mela celou slepenou pusu mastickou :(
Take jsem tu byla v Beauty Salonu. Zajimava zkusenost :)

Varkala je skalnata a plaz moc dobra neni. Je na ni cerny pisek a vypada jako spinava. Ale more je ciste a krasne teple. Jen si clovek ani za tohohle pocasi nemuze sednout na plaz a uzivat si plaze. Ale jedno positivum pocasi ma - nespalime se :)

Pozitri odsud mizime. Na zitra jsme uz nesehnali listky. Jedeme do Trivandrum, kde se koukneme na ZOO. Mela by to byt nejkrasnejsi ZOO v Indii. Musela jsem Davida premlouvat asi tyden aby do ZOO se mnou sel, ale povedlo se. Vyhral argument, ze v ZOO konecne tygra najde :)

Z Trivandrum pojedeme do Chennai, z Chennai do Hampi. Pak se nejak ozveme.

Blanka

PS: Jeste k pijavicim: Od pijavic mam pekne krvave modriny (asi centak velke). Pijavice aby pila, pichne do cloveka vec proti srazeni krve. Prvni dva dny jsme myslela, ze snad budu muset zasit k doktorovi, aby se fleky kouknul. Vypadali fakt osklive, ale uz se hoji :)

Misto tygru pijavice

Cest praci, soudruzi.

Zitra je tady stavka tak budeme muset odjet jeste predtim nez zacne. Tzn. zitra ve 4 rano :( Jedeme smer Kottyam (bo tak nejak), krery je pro nas akorat prestupni stanici do Allappey (bo tak nejak). Dalsi zastavka by mela byt plaze Varkala. Je taky mozne ze tam pojedeme rovnou, protoze v Allappey jsou akorat Backwaters a drahy houseboating. Na Varkale chceme tak 2-3dny zustat. Ozveme se az tam budeme. Jeste par vet k nasemu Jungle Safari.

Vcera jsme meli jet na Jungle Safari, ale rano prselo a tak jsme to odlozili. Odpoledne uz to prestalo, tak jsme se sli projit do lesa. Ale cca 15min jsme se museli vratit, protoze jsme na sobe meli spoustu pijavic (kazdej tak 20).

Dneska rano - v 5:15!!! :( - uz bylo dobre pocasi, tak jsme konecne vyrazili na Jungle Safari. Chvili po prijezdu do rezervace jsme videli v dalce dve slonni rodinky. Pak jsme jeli dal na snidani. Jezdi se v Jeepech. Po ceste jsme videli jeste opice a velkou tribarevnou (cinskou?) veverku. Po snidani jsme vyrazili na trihodinovy trek jungli a nasli jsme dalsi slony. Tentokrat uz opravdu blizko. Byli schovani v jungli a cpali se bambusem. Velmi pomalu jsme se k nim blizili az jsme je nakonec uvideli. Byli od nas tak max na 10m, spis bliz. Proste za rostim. Zacali ale troubit a pruvodci rikali ze to neni dobre znameni, tak jsme nakonec pokracovali v treku a dosli na vodopad. Nakonec jsme dosli tam odkud jsme vychazeli a dali si obed. Po obede nasledovali lodicky. Z lodicky jsme taky videli slony, kteri se prisli napit a osprchovat k jezeru. Super na fotky. Akorat nam nefunguje autofocus na max zoom, takze na kazdy fotce je ta sloni rodinka jako tecka nekde uprostred (jednopixelovy slon). Jeste jsme na lodickach videli dalsi vodopad a pak jsme jeli domu. Po ceste jsme opet videli veverky a opice. Marne jsem doufal ze jeste uvidim tygra :) Prestoze ho vcera a predevcirem nekdo videl, sance uvidet tady tygra jsou minimalni. Jinak, tam bylo taky spousta pijavic, tak jsme dostali specialni fusakle.

David

Drbani slonu

Cauky,

piseme, protoze jsme se zase premistili. Jsme ted v Kumili pobliz rezervace Peryar. David doufa, ze tu uvidi tygry. Prej tygra najde :) Chceme tu zustat zitra, nejvice pozitri a pak zase jedeme pryc. Uz nam ubyha cas, musime stihnout toho co nejvice.

Jinak v Munnaru jsem si jeste dalsi den zaplatili vylet do okoli. Prvni jsme videli kvetinovou zahradu - takove velke kvetinarstvi. Pak jsme videli hnizda lesnich vcel - hnizda jsou asi pul metru velke a hlavne co jsme videli byli sloni.

Slony jsme prvni videli jen ochoceni. Hladili jsme si je, krmili je ananasama a pak jsme se i na nich svezli. Jen malou prochazku do okoli a sloni muz nam pri tom udelal asi sto fotek nak jsme s Davidem na slonovi. Ale nebyla to cela akce. Jednoho slona zacali koupat. Vyzkousela jsem si jak se myje slon - drhne se kartacem a moc se mu to libi :) Take nam ukazovali jak maji slona ochoceneho. Ukazovali nam jak slon zveda kladu, jak se sam poleva vodou a podobne veci. Nadsenim jsem vypadala jak slunicko.
Dalsi zastavka naseho vyletu byla reky, na ktere je ostrov a na nem zije 5 volne zijicich slonu. Sloni z ostrova muzou kdykoliv odejit - preplavat reku. Take nekdy odchazeji a zase se vraci. Na ostrov je vstup zakazan, aby lidi nerusili zvirata na ostrove. Takova mala prirodni rezervace. My jsme meli stesti a zrovna jednoho slona jsme videli. Sloni stesti pro me neskoncilo :)

Z vyletu jsme se vratili docela brzy a tak jsme se nechali jeste odvez na nedaleky vodopad. Vodopad nic moc, ale tenhle vylet funguje tak, ze nas vyvezli na kopec a dolu k vodopadu jsme sesli a tak nas zase vyzvedli. Po ceste byli nadherne vyhledy, vsude zase jenom caj , zenske strihali caj, krasne domecky. Pekna prochazka.

Ted jsme tady. Zitra bud pojedeme na safary hledat Davidovi tygra a nebo jen na prochazku hledat Davidovi tygra - doufam, ze ho na prochazce nenajdem. (Pan domaci z hotelu nam rikal, ze sance najit tygra je 1 % - 777 km2 prirodni rezervace a asi jen 50 tygru).

Take mame nejaky pokazeny fotak. Nejak blbe zacal zaostrovat. Nejake fotky jeste s fotakem udelame, ale nevim v jake kvalite :(

Blanka

Caj v Munnaru

Cau,
vcera jsme odjeli z Kochi do Munnaru (135 Km) na caj. Ale jeste nez zacnu psat o Munnaru, tak se vratim k tomu prestaveni Kathakali a vyletu po Backwaters v Kochinu.

Kathakali zacalo licenim, ktere trva asi hodinu. Je celkem narocne je dostat do podoby bohu. Spousta barev na oblicej, cinkrdlatek a bohate zdobene saty. Celkem zajimave. Pak prisel typek a zacal nam povidat neco o Kathakali. Ukazoval, ze barva se ziska tim ze se trou nejake sutry s trochou kokosoveho oleje. Rikal, ze Kathakali je vlastne vypraveni pribehu, pricemz se musi dodrzovat urcita pravidla. Nemluvi se. Vyjadruje se pohyby oci, rukou, a nakonec i telem. Kazda sestava mrkani a krouceni rukou znamena nejake slovo. Hry jsou obvykle dlouhe, tak 12h (my jsme videli asi 1h a bylo to vic nez dost). Taky rikal, ze jsou na to skoly kde se to studuje (7 let).

Prestoze nam ukazal pak sestav a rekl co ktera znamena, tak jakmile zacalo predstaveni nebyl jsem schopen nic rozpoznat a videl jsem akorat jak tam hodinu hopsa zeleny muzicek a zluta zena (hral ji chlap). Jeste ze jsme dostali papir, kde byl ten pribeh popsany. Je to takovy pribeh ze zivota. Mocny demon vysle do nebe svou sestru (zluty oblicej) at mu posila krasne panny. Ta se zamiluje do syna Pana Nebes (zeleny oblicej), zmeni se na krasavici a zacne ho otravovat. Typek s ni ale nechce nic mit dokud mu tata nedovoli svatbu. Zenska se zblazni, zmeni se na svoji puvodni podobu a zacne vyhrozovat ze to nabonzuje brachovi. Kdyz typek vidi, ze ma v nebi demona, tak rika: "vstoupila jsi do nebe a ja ti za trest uriznu nos, usi a prsa". No, a jak rekne, tak udela. Klasika :) Ale jak rikam, poznal jsem jenom zaverecnou scenu. Docela se mi to libilo :)

Tak a ted Backwaters, bo vylet do okoli Kochinu, ktere je protkane siti kanalu. Existuje tady dokonce mesto, ktere by melo byt neco jako Benatky (s rezervou, tohle je Indie). Rano nas vyzvedl minibus a jeli jsme nekam za mesto, kde nas nalozili do lodky po sesti a vezli v tech kanalech. Kanaly jsou siroke tak aby tam projeli dve lodky a po stranach prerustaji palmami, listama kaktusu a dalsim zelenim. Celkem pekne. Trochu sok byl pro me akorat ten vysoky stupen organizace. Organizovane zajezdy nemam moc v lasce, ale jinak to neslo. Sekaj to tady jak na bezicim pase.

Zastavili jsme se ve vesnici, kde delaji provazy z kokosu. Okolo kokosoveho orechu je takovy "obal", ktery se nalozi na dlouho do vody a zbyde z toho jenom to silne vlakno. Pak to vypada jako takova vata v pytlich. To davaji na tri nastavce ktere se toci (ty pohani pulka cyklokola). Vata se mota do provazu dve zeny postupuji dozadu od kola a vytahuji z batohu na brichu dalsi vlakno. Kdyz dojdou az dozadu, kde je druha pulka cyklokola, ktere pohani zase tri rotacni nastavce, tak to na ne pripnou a zatoci kontra. A provaz je hotovovej. Zni to slozite ale je jednoduche. Mnohem zajimavejsi bylo poslouchat co z toho vyrabi a jaka je za tim organizace a "ekonomika". Vyrabi z toho snad vsechno. Koberce, ..., stavi s tim lode. Svazujou tim prkna ze kterych je lod dohromady. Taky tam maji nejake druzstvo, ktere se stara o svoje lidi a zajistuje navaznost praci (manufakturu). Nekdo sbira kokosy a loupe je, nekdo dela provazy, a nekdo dela koberce. A vsichni dohromady udelaji moc :) Zajimavost: Kerala je prosperujici komunisticky stat.

Dalsi zastavka byla ve vesnici, kde rostlo koreni. Videli jsme pepr, vanilku, kafe (zatim jenom kvety), kakao, ananas. Pak nam schodili ze stromu kokosy, ktere jsme vypili a nakonec i snedli a vyrazili jsme na obed. Na obed jsme jeli uz jinou, vetsi lodi, kde jsme se vesli vsichni a jeste nejaka dalsi skupina. Jeli jsme jenom chvilku na neajky ostrov, kde nam udelali obed v Keralskem stylu na palmovych listech. No myslim, ze nejlepsi z toho byla ryze. Vzdycky tam cpou nejake divne koreni. Pak jsme vyrazili na dalsi plavbu, tentokrat uz kanaly byly obrovske reky bez proudu. Placka. Kde neni voda je zeme a na ni Palmy. Dalsi skupina odjela videt co jsme meli uz odvideno, takze jsme meli celou lod pro sebe a protoze bylo obrovske vedro, tak se vetsina lidi se venovala chrapani. Dalsi den jsme se odjeli schladit do Munnaru.

Munnar je obycejne mestecko/vesnice v horach, kde se pestuje caj. V Munnaru nic k videni neni, ale hlavni atrakce jsou tady ty kopce okolo. Je umisten mezi dvema prirodnima rezervacema, jsou zde k videni vodopady a lze trekovat v cajovych polich. Taky mi to neprijde tak turisticke. Alespon ceny a vzled restauraci je indicky. Je tady ale podivne pocasi. Rano je pekne, pak se zacnou delat mraky a vecer uz to vypada na solidni bourku. Zatim to ale jenom vyhrozuje.

Dnes jsme se byli projit v cajovych plantazich a chteli jsme dojit na jednu vyhlidku a vodopad. Po ceste jsme se ale ztratili a tak jsme jenom tri hodiny chodili v caji. Caj byl vsude kam jsme se podivali. Potkali jsme akorat cajbaby, ktere sklizeli caj. Strihali ho nuzkama s krabickou a obsah potom hazeli do kose. Vsechny (bylo jich asi 50) nas pozdravili a pokecali jsme si ...odkud jsi, how many brothers, sisters, atd... Vyfotili jsme si je a byli jsme radi ze jsme nasli cestu zpatky. Vzali jsme riksu a ,protoze jsme dlouho nevideli caj, vyrazili do muzea caje. Muzeum bylo ale zavrene.

Pozdeji jsem na ulici zjistil, ze nemam fotak, tak jsem se vracel vsude kde jsem byl a nakonec jsem byl presvedceny, ze vypadl v rikse. Uz jsem se s nim pomalu rozloucil ale stejne jsem sel na riksa stand (stani/nadrazi) a trochu delal vlny az se nakonec riksamana podarilo najit. Predtim jsme ale prohledaval riksu jinemu, ktery me vezl vcera a ten vubec nevedel o co jde :) Spravny riksaman, ale v rikse fotak nemel a prej by ho nevzal, protoze ma super povest (cemuz jsem mimoradne veril). Takze jsem odchazel s tim, ze je definitivne v pryc, a pak me zastavil dalsi riksaman, ktery ho mel v kapse. Prej ho nasel u silnice, kde jsme skutecne byli. Hura!!! Dal jsem mu 500 rupek a neresil ze ho nejspis chtel sbalit. Takze fotky snad budou.

Dada

Indicke Rio a zeleni muzici v Kochi

Zdarec,

predevcirem jsme opustili plaz v Paloem a vyrazili vlakem na jih do Keraly (tj. jiny stat). Po ceste jsme se stavili pozdravit 40m Shivu v Murudeswaru. Cesta tam trva asi 3h a pro me to byl docela zazitek, protoze jsem tady vlakem jeste nejel. V Murudeswaru celkem nic neni, krome toho obrovskeho Shivy, krery sedi na utesu a kolem je more a plaze. Takove Indicke Rio :) Dalsi zajimavost je k nemu prilehy klaster s 83m vysokou vezi. Bylo to celkem zajimave, ale protoze jsem mel zase prujem, tak jsem si to moc neuzil. Vlak z Murudeshwaru do Kochi nam jel az v 1:20 takze jsme stravili par hodin na nadrazi (Blanka v cekarne ja na zachode).

Vlak do Kochi jel cca 13h. Mel sklapeci lehatka takze se v nem dalo trochu vyspat, ale zadny luxus. Taky tam bylo silene vedro. Kdyz jsme prijeli do Kochi, tak jsme se ubytovali ve Fort Kochin, coz je klidnejsi historicka ctvrt a sli jsme se projit. Opet trochu Portugalsky styl. Kostely, Holandsky hrbitov, Pevnost, Galerie, Obrovske rybarske site, a zemrel tady Vasco de Gama. V tom baraku kde zil a umrel jsme si dali veceri. Ryba v kokosovem mleku.

Dnes pujdem na predstaveni Kathakali, coz je hra, ve ktere se odehrava mythologicky pribeh, ktery predvadi, takovy zeleny muzici :) No tak doufam, ze je to jasne :) Kazdopadne je to soucast Keralske kultury a verim ze to bude zajimave. Dale je Kerala zajimava tim, ze je protkana siti kanalu, ktere se drive (pred vybudovanim silnic) pouzivali pro prepravu. Poradaji se tady vylety na takovych "slamenych" lodich po techto kanalech (se zastavkami ve vesnicich a jidlem). Slysel jsem ze jedna zastavka ma byt v tovarne na bambusove pivo :) Do toho pujdem zitra. Ted mi Blanka rika, ze to mame asi bez bambusoveho piva :(

Jinak dalsi Keralska atrakce je obrovska prirodni rezervace (druha nejvetsi v Indii), kde je mozne videt treba Slony a Tygry. O tom jeste moc nevime, ale zajimalo by me to. Jinak, v prirodni rezervaci jsme byli jeste na Goa, kousek od Palolem, ale nic jsme nevideli. Resp. videl jsem akorat 15cm pavouka, kterymu jsem prosel pavucinou a mel jsem ho na hlave :) A jeste poznamka k zviratkum. Je tady asi milion komaru, takze jsme pekne postipani.

Dada.

Predvanocni nadilka fotek

Zdravim,

tak jsme poslali par novych fotek na Picassa. Je to od nasi cesty z Manali az do teraz na Goa. Jenom pripominam, ze z Manali do Chandigaru jsme jeli na kole a od Delhi uz cestujeme bez nich. Jedna se uz o treti vyber, tak uzivejte a napiste jak se vam libili.

David
PS: Ne vsechny se podarili, tak jako v Himalajich, ale snad se budou libit.
PS2: Taky jsme meli nejake problemy s nahravanim, tak tam snad budou vsechny. Ma jich tam byt 127. A taky nevim jestli budou spravne serazene, kdyztak si je seradte podle nazvu.
PS3: Hlasujte prosim vpravo, jestli mam vytvorit interaktivni mapu s popisy mist a fotkami, ktere jsme tam poridili. Tak budete vedet, kde je ktera fotka porizena - a mi taky :)

Domecek na nozickach

Zdravim vsechny,

Na Anjune jsme byli ctyri dny. Prvni dva dny jsme jezdili po okoli (v minulem prispevku) a dalsi dva dny jsme si hrali na plazove povalece. Cely den jsme se valeli na plazi, jen jsme se chodili do more vykoupat a s kruhem jsme se snazili surfovat na vlnach. Docela nam to po dvou dnech treningu zacalo jit :) Po ctyrech dnech uz zacala byt plaz stejna a uz jsme znali na plazi vsechno.

Takze pak uz jen zbyvalo se premistit na jine misto. Ted jsme na jihu Goa - Palolem beach (asi 70 km od Anjuna). Oproti Anjune je to tu uplne jine. Tady je plaz schovana mezi dvouma kopcema plnymi palmicek a pristup k mori je asi 40 metru melky. A jsou tu jeste vetsi vlny nez na Anjune (cca metr a pul). Take lide jsou tu uplne jiny. Na Anjune jsme byli asi tri co vubec neco delali - meli jsme kruh. Tady snad kazdy neco dela. Bud se lidi snazi surfovat, nebo si hazi letajicim talirem, nebo si tu pujcuji kajak a jezdi na kajaku - dneska nebo zitra si ho take pujcime.

Take je tu uplne jine ubytovani. Trochu to tu vypada jako na Machaci pod stanem. Jen rozdil je, ze tu neni Machac ale more a ze se nespi ve stanech, ale v slamenych hipi boudickach na nozickach (cela turisticka osada primo za plazi). Boudicky jsou asi metr a pul nad zemi a velke cca 4 x 4 metry. I balkonek mame. Nekoukame primo na more, ale vyhle je fajn. Na dverich mame velky zaves s Ganeshou (Ganesha je v Indii velice oblibeny buh).

Jen vecer se tu nic moc nedeje. Na plazi nehraje poradne hudba, ani zadny koncert jsme nevideli. (jen jsme cetli nejake letaky na hudbu nekde v mestecku). Anjune z kazdeno baru pres den hrala pohodova hudba, tady moc bary nehrajou a kdyz ano, hrajou uplne spatnou hudbu – disko,... Ani vecer se tady nic nedelo. Je pravda, ze jsme vcera (vcera jsme prijeli) nikam moc nedosli, jen po plazi. Dosli jsme ale do jednoho barku kde meli slevy na koktejli. Rekli jsme si ze kdyz jsme na plazi, musime take ochutnat koktejly co tu maji. Jeden koktejl vyjde asi na 80 Kc a tak jsme si koktejlovou akci pekne uzivali.

Jinak tady v Indii je v 10 hodin nocni klid a hudba musi prestat hrat. Koncerty na Anjune koncili kolem 11 hodiny. Chvili prezcas policie privre oci. Pak (zalezelo na baru) se bud sedelo bez hudby a nebo pustili nejakou hudbu ale potichu. Me ale tento system docela vyhovoval. Aspon jsme se dostala do postele do 12 hodin a rano jsem byla cerstva si uzivat dne. Doma si jdeme lehnout v 4 rano a druhy den jsme naprosto neschopni neco delat.
Tady je to stejne. V 10 hodin konce. Ale maji tu (cestli jsme letak) akci, na ktere hraje hudba do 10 hodin nahlas a pak ti pujci sluchatka a hudba jde do sluchatek. Dneska vyrazime na sluchatkovou akci - jsme zvedava :)
Zaver je, ze celkove jsem ocekavala od povesnych akci na Goa daleko vice.

Nez jsme dojeli na Palolem beach, stavili jsme se na den v Punaji - hlavni mesto Goa. Cela Goa byla okupovana Portugalci. Stara cast Punaji je postavena v Portugalskem stylu. Stare bile kostely, uzke ulicky, barevne domecky. Celke mestecko je takove vesele, barevne, ale jinak nic moc. Plaze jsou lepsi :)

Jinak se vubec nic nedeje. Jen se plazujeme, uzivame slunicka, koupanicka, a hlidame se, aby jsme byli stale namazani (jak z venku, tak zevnitr). Dneska jsme si pujcili kajak. Je to docela makacka padlovat ve vlnach (i kdyz byli malinke). Po ceste zpet k plazi jsme videli chlapika (jen zada). Mysleli jsme si ze je pritopeny a tak jsem aktivne skocila z kajaku a sla ho zachranovat. Ale chapek jen snorchloval :)

Na plazi budeme asi 3 nebo 4 dny - asi bych na plazich vice nevydrzela, zacina me pekne svtat to, ze mam pisek uplne vsude :) a pak se premistime dolu na jih Indie do Kerali (Kochi). Zitra si chceme zase pujcit motorku a jet se kouknout do okoli. Take jsem se prihlasila zase na vareni. Je to jen hodina vareni a naucim se rybu na carry a masala kure :)

Davidovi se fleky od stenic zacali hojit. Uz ho skvrny nesvedi, ale jsou stale videt. Nastesti slunicko na skvrny hodne pomaha.

Jinak: zviratka tu ted mame gekony a mravence. Ani jedno nastesti neotravuje :) Take jsou na plazi hadi. Zivi jsme jeste nevideli, ale mrtvi uz ano.

TO tatka J.: Vsechno nejlepsi k narozeninam (asi pozde???)

TO K@: O modrem planktonu jsem opravdu predtim neslysela a hlavne ho nikde nevidela, proto modre tecky pro me byli prekvapko a to velice mile. NADHERA. V noci jsme si ale nikdy nesli zaplavat :( Od prvniho dne, co jsme prijeli, tecek nejak ubyva. Vcera jsme je vubec nevideli :( Kdyz budou, pujdeme plavat :)


Blanka

Uletelo nam letedlo :)

Zdravime

jsme cely a uz jsem se stihli i trosku na slunicku spalit.

Kdyz jsem dopsala minuly prispevek, sli jsme zaridit letenky. Nakonec jsme sehnali i na sobotu. Jenze jsme v sobotu jsme letadlo nejak nestihli :( Prijeli jsme na letiste o hodinu drive a nic se tam nedelo. Tak jsme se sli najist. Jenze obsluze to dlouho trvalo a my jsem z restaurace vypadli 25 minut pred odletem. Prisli jsme na misto, kde nam meli vydat palubni listky a tam nam rekli, ze jdeme pozde, ze palubni listky vydavaji nejpozdeli 30 minut pred odletem. Ptala jsem se pani v cem je problem, kdyz brany jsou stale otevreny a my nemame zadne zavazadlo dolu do letadla. Vsechny veci mame jako prirucni zavazadlo. Nepustila nas do letadla. Zacala jsem trochu natahovat :( Nastesti letenka sla presunout na nedeli. Ale museli jsme zaplatit docela dost penizku. Hlavne ze sla presunout.

Vratili jsme se do Delhi, trochu sklamani, ale mohli jsme si za to sami. V Delhi jsme se jen flakali a hledali jsem nejake knihy na cteni. U jednoho stanku s knihami mi nabizeli Mein Kampf od Adolfa Hitlera se slovy: znami autor, velice popularni kniha :) Jen jsem tam tak asi pul minuly stala a ani jsem se nezmohla na slovo. Nakonec jsem beze slov musela odejit. Tuto knihu mel zarazenou mezi klasikama jako Hemingway, Shakespeare... Indove jsou proste blaznivy.

V nedeli jste teda uspesne letadlo stihli. Jeste melo asi hodinu a pul zpozdeni. Prileteli jsme na Goa a na letisti nas oslovil kluk a ptal se, na kterou plaz jedeme. My jsme nebyli stoprocentne rozhodnuti a tak jsme si nechali od nej poradit. Jsme na severu Goa na ANJUNA.

Anjuna je klidna plaz. Nejsou tam moc Indicky turisti, nechodi tam po plazi kravy a plaz je uklizena. Bala jsem se, ze more bude studene (jsme hrozna zmrzlina), ale je teple. Asi snad nejteplejsi more co jsem zazila. Clovek se v mori muze rachtat hodiny aniz by mu byla zimina.

V nedeli, kdy jsme prijeli, prijeli jsme uz na vecer. Ani jsme se nekoupali. Jen jsme si sedli do restaurace a dali si rybu. Dobrota.

Vcera a dneska (pondeli a utery) jsme si hrali na "plazove nahanece". Pujcili jsme si skutra a jezdili po plazich v okoli. Videli jsme 9 plazi :) Vsechny plaze jsou tu piscite, v mori neplavou zadne potvory (jako meduzi, morske jezky). Plaze se jen lisi poctem lidi (videli jsme jednu plaz - Calangute, na ktere bylo asi 2tis indianu. Plavali jeden prez druheho, do toho tam jezdili vodni skutry, lidi se nechali tahat na padaku za lodema, do toho chodili po plazi kravy. Moc lidi. Hruza. Podle Lonely planet ma byt plaz jako Spanelka Coste del Sol), jestli je plaz uklizena vice nebo mene (na nasi nejsou zadne odpadky), poctem baru a resturaci.

Dneska jsem si koupili plavaci kruh a moc si more uzivame :)

Vcera vecer jsme byli v jednom baru na koncerte. Hrala jen nejaka misti kapelka styl: kdo si co rekl, to mu zahrali, ale celkove se nam moc koncert libil. Veceri v baru udelali formou rautu. Clovek si mohl nabrat co chtel - vyber asi 40 druhu jidla. Ochutnala jsem asi 10 druhu ryb, dokud jsem nemela plne brisko. Spokojenost nadevse. Dneska, az ted dopisu prispevek, chceme jit na krevety :)

Jinak v mori - kdyz jsme v nedeli prijeli plavalo (az v noci - cca kolem 11 hodiny jsme to videli), takove modre fosfotujici tecky. Nikdy jsme to nevidela. David tvrdi, ze je to fosforeskujici plankton. Vcera jsme to take videli, ale ne uz v takovem mnozstvi. O fosforeskujicim planktonu jsem toho moc neslysela. Sis verim, ze pri nasi smule naboural nejaky tanker a vytekla radioaktivita do more a my ji pak chytali do rukou a byli s toho na vetvi :)

Blanka

Stenice, baleni kol

Zdravime;

V nedeli odletame na Goa - slunicko, teploucko, pohoda, plaz a jen valeni a zadne slapani na kola :)

Jen nez zacnu, upozornuji na komentar Davida z minuleho clanku k me poznamece, ze vzdy vyrazime po jedenacte hodine - vsimejte si dob odjezdu :)

Z Shimli jsme v hotelu vyrazili v 11.15, zasli jsme si jeste na kaficko a vyrazili celkove ze Shimli v 12.30 :) Cesta co Chandigaru uz byla jen z kopce. Jen do Chandigaru to bylo 115 km a tak jsme cestu za jeden den - pri tak pozdnim vyjezdu (tma je v 18 hodin, po tme se jet neda) nestihli. Spali jsme v predrazenem hotelu kde nic nefungovalo. Ale meli jsme super balkon. Koukali jsme na hvezdicky a nasli souhvezdi KONE. Ani nevim jestli ve skutecnosti existuje. Jinak na buzole azimut 240 :)

Druhy den, po snidani jsme vyrazili v 11.30 :) Do Chandigaru (asi 50 km) jsme dojeli behem chvile. Chandigar je velke mesto rozdelene ne na ctvrte jako v Praze, ale na sekrory. asi 2 hodiny jsme bloudili a pak jsme jsme nasli ubytovani. Pak jsme se sli kouknout na jedinou poradnou atrakci v Chandigaru. Rock garden (kamenou zahradu). V zahrade jsou male sochy z kaminku, vodopady, male pruchody mezi umele vytvorenymi skalami. Trochu jako v Alence v risi divu. I tak jsem se citila. Moc krasne.

Vecer se slavilo DIWALI - svatek svetla. Hindu svatek neco jako u nas vanoce. Svatek svetla proto, ze se zapaluji svice a delaji ohnostroje, aby svetlo ukazalo cestu Ramovi cestu domu z exilu. Cele mesto bouchalo petardy, strileli se ohnostoroje. Ohnostoje trvali v kuse asi 6 hodin. Jeste lepsi nez u nas na silvestra. S Davidem jsme sedeli na terase hotelu a moc jsme si ohnostroje uzivali. Take jsme si koupili po dlouhe dobe nejake piti, tak jsme si piti take uzivali. Jak uz jsme sjeli do nizsi nadmorske vysky, uz je tu teploucko. V noci jsme spala v tricku a Davit nahy. Postipali ho za to stenice :( Na brise ma asi 40 stipancu a na celem tele ma asi 100 stipancu. Ma postipany i zadek :) Hlavne se stipance zatim moc nehoji a svedi ho to. Stale se David skrabe jak pes :) Dneska musime poresit nejakou masticku na stipance.
// Jinak zatim zkusenosti z Indii ze zviratkama jsou bajecne. V kazdem hotelu cekame nejake zviratka. Snad jen v jedno nebo ve dvou jsme zadne nenasli. Jsou to vetsinou mysi - jednou mi jedna lezla po ruce kdyz jsem spala. Krysy - behali v noci Davidovi po kole a sezrali nam jablicko. Pavouci - to uz jsme psala. O broukach ani nemluvim. Ted ty stenice :) //

Cesta do Chandigaru byla nase posledni cesta na kole. Ted uz budeme cestovat bez kol. Celkove jsme najeli cca 1200 km. Cisty cas na kolech cca 25 dni (musela bych se podivat do denicku :) ). Do Nepalu nepojedeme. Mam hor plne zuby :) Doufam, ze to chapete :) Pojedeme na jih a odtud se budeme postupne vracet nahoru do Delhi.

Dalsi den jsme vyrazili do Delhi. Uz busem. Hotelove okna mame u silnice - neni to moc velka silnice, ale staci. Myslela jsem, ze nic horsiho uz nemuzu slyset nez co jsem slysela predtim za hrozne zvuky - ruzne brouky, nakladaku, masinky, reka, ale tohle, co tu je za hluk, je jako mala valka. Trobeni aut, modlidby z mesity naproti nam, lidi rvou, zvirata na ulici meceji, stejakaji, hruza hruzouci :) Vsude v Indii je vecer strasny hluk. Nekdy jen tak vecer lezim a posloucham vsechny hrozne zvuky okolo sebe. Uz je tesim do Prahy jak tam bude klik. I v Anglicke ulici je to klidnejsi nez tady v Indii. Jen v horach v Ladaku byl klid. Taky kdo by dela bordel v nadmorske vysce 4500 metru :)

Vcera a dneska resime kola. Vcera jsme cely den jsme chodili po meste a schaneli krabice do kterych kola ulozime. Asi po 5ti hodinach chozeni po meste, jsme nasli misto, kde nam krabice prodali. A to za dost vysokou cenu. I na krabicich vydelavaji. Ale bohuzel my je potrbujeme a oni to vedi. Take jsme se byli zeptat na poste, kolik by stalo nechat poslat kola domu postou. Obrovsky moc. Na hotelu jsme se pak zeptali, jesli nevi o miste, kde by jsme si kola mohli ulozit. Slyseli jsme, ze na letisti existuje nejaka uschovna - tam jsme je puvodne chteli nechat. Na hotelu nam ale nabidli, ze kdyz budou kola v krabicich, ze nam je tam asi na 400 kc na nase nechaji. Coz je OK. Kola tedy mame poreseny. Jen dneska musime kola zabalit. Mame zatim jen jedno, moje jeste nemame :(

Dneska jsme sli zamluvit letenky na Goa. V nedeli jsou ceny o 50 procent levnejsi nez v sobotu (zitra), tak v Delhi jeste jeden den vydrzime. Aspon vse poradne zbalime a nebudeme se stresovat. Take se pujdeme kouknout na dalsi pamatky v Delhi nebo do kina :).

Jinak uz nemrzneme, je tu cca 27 stupnu. Pokazde kdyz nekam prijedeme, daji se sehnat jine druhy jidla. Druhy jidla ani ne, ale hodne se lissi zpusob koreneni. Tady v Delhi je jidlo hodne masove a koreni neni moc vyrazne. Dobrota. Bez kola ze me bude za chvili kulicka :)

Blanka

lazne v Tattapani

Ahoj, Ahoj, Ahoj

Konecne jsme v Shimle.

Kdyz jsme vyrazili z Manali, stavili jsme se po ceste v Kulu na raftovani. Raftovani probihalo tak, ze nam dali plovaci vesty, helmy a nahnali na raft. Cesta byla cca 15 km dlouha, cca hodinku a pul. Ale stacilo to. Voda nebyla moc drava, ale typ co raft ridil vedel kam ma najet aby nas voda pekne osplouchla od hlavy az k pate. Voda byla i docela studena, ale uzili jsme si to. Vecer jsme jeste spali u raftaru na zahrade ve stanu.

Dalsi den bylo jen slapani na kole, nastesti z kopce. Vecer jsme zase spali nekomu na zahrade, ve stanu. Rano nas probudili rev ptaku. Papousci - modry a zeleny. Krasa. Take na nas koukal mistni indian a pozval nas na caj. Pozvani jsme prijali. Mezi cajem a lehkou konverzaci v anglicti nam zacal ukazovat diplom ze skoly a dal nam vytisteny jeho zivotopis :) Vubec jsme nechapali co tim mysli, ale vzali jsme si ho.

Odpoledne jsme zase byli pozvani ke svatemu muzi. Svaty muzi byl docela mlady - mlatsi nez my. Mel tam ucitele co ho ucil. Ucitel nam vypravel o miru, o meditach, o tom jak je vse krasny a bezva. Svaty muz nam take ukazoval jeho fotky :) Tito svati muzi nenosi obleceni, nosi ho jen aby lidi nebyli vyplaseni. Obleceni na sobe mel, ale ukazoval nam i fotky kde obleceni nemel. Trochu jsme z toho byli v soku :) Take nas pozvali na jidlo a at tam prespime. Odmitli jsme a pokracovali v ceste. Byla to ale moc prijemna navsteva. David ma fotku se statym muzem. Ja ne, dosla baterka ve fotaku :( (Ale jinak me tu maji svati muzi radi. Svati muzi maji dredy a moc dredy se jim moc libi. Vzdy se mezi sebou slusne zdravime. Pro me pak nebude tezke si fotku se svatym muzem udelat) Vecer jsme zas skovotovali nekomu na zahrade.

Ctvrty den byla cesta nejhorsi. Stale dokopce a z kopce. Ale tesila nas predstava, ze vecer budme v Tattapani (jsou tam horke prameny). Jenze jsme tam uz nestihli dojet, zastihla nas tma. Kdyz jsme se ptali jednoho chlapka jak je jeste daleko do Tattapani, rekl ze skoro 30 km a ze muzeme prespat u nej. Pozvani jsme prijali. Veci z kola nam zamkl v boude, kola dal za boudu a sli jsme k nemu. Doma nam dali caj, veceri a tvrdili nam jak jsou vsichni stastni ze jsme u nich. Rano nam dali jeste snidani. Chovali se k nam moc hezky. Kdyz jsme pak nasedli na kolo, zjistili jsme, ze se nam nekdo hrabal ve vecech (i kdyz byla bouda stale zavrena na zamek). David pak zjistil, ze nema bryle. Po ceste zpet z Tattapani jsme se tam pro jistotu jeste zkusili vratit jestli nahodou bryle nenasli. Samozrejme nenasli, ale nasli vyndanou tyc od stanu. Zlodeji :(

V Tattapani to bylo skvele. Vydrzeli jsme tam dva dny. V Tattapani je hotel, ktery napousti horky pramen do bazenku. Bazenek je pod strechou, aby tam nikdo nevidel a clovek se koupe jen tak nahy. Vzdy pro clovicka napousti novou vodu. Zacina je asi pri 50 stupnu (pramen ma prez 80 stupnu) a postupne se nechava voda ochlazovat studenou vodou do doby nez je clovek schopny do vody zalezt. Clovicek se pak racha ve vode tak dlouho nez ma varhanky na celem tele :) Skvely relax. Take v Tattapany je plaz, kam vytekaji horke prameny, ale jen curky. Z hotelu, co jsme meli, jsme na ne primo koukali. Moc se nam v Tattapani libilo. Pro me jedno z nejprijemnejsich mist co jsem zatim v Indii ted potkala.

Ted jsme v Shimle. Rano jsme si prvni na hotelu dali snidani. Mame pred pokoj terasu a snidali jsme na terase. Na chvili (asi 15 sekund) jsme snidane nechali na stole. Davidovi opice ukradla PURI (smazana placka) :) Asi trest za prejetou opici. Ve meste jsme pak potkali cloveka, co dela pruvodce a rikal, ze nam ukaze co je v okoli asi za 80 Kc. Tak jsme to prijali. Maji tu vodopad, muzeum,... Jinak Shimla je postavena v anglickem stylu. Na namesti odpoledne hraje anglicka kapela. Je tu strasne moc lidi - asi jako u nas na Vaclavaku, a po mesici a pul jsme byli z tolika lidi v soku. Hezky, ale nic moc.

Zitra chceme odjet. Chceme jet na kole do Chandigaru. Je to 120 km daleko, ale cesta by mela byt jen z kopce. Kdyz vyrazime brzy :) (uz jsme trochu spohodlneli a driv nez v 11 hodin nejsme schopni nikam vyrazit) jsme tam za den. Z Chadigaru si asi vezmeme autobus do Delhi, kde budeme koncit nasi jizdu na kolech. Chceme tam najit misto kde kola na dva mesice schovame a pak pojedeme na jih Indie - Nepal vynechame. Ozveme se z Delhi s dalsimi plany.

PS: Jsem rada, ze se vsem fotky libili :) :) Jak je fotka pavouka na stene, videla jsem ho v jinem hotelu se hybat. Bylo to strasne. Jako kdyz okolo me probehne ruka z Adamsovic rodiny :) Po malem umrznuti na BaralachaLa druhy nejhorsi zazitek :) Jeste ze pavouk se take bal a utek.

Blanka

Fotky

Zdarec,
tak se nam konecne podarilo poslat nejake fotky na internet. Po predchozich pokusech, kdy jsme nejak rozhodili kartu je to tady. Nastesti jsme ty fotky zachranili vypalenim na CD. Alespon vetsinu z nich. Nektere nam to nechce otevrit.
Bohuzel ted nam to tu kartu rozhodilo znova, takze prave palime dalsi CD. Doufame ze je taky zachranime. Kazdopadne jsme udelali nejaky vyber. No moc jsme to neprebirali, takze je tam 109 fotek z toho prvniho CD a asi 50 z druheho. Prvni serie fotek obsahuje nasi cestu do Manali az do zamrznuti na Baralacha La. Dalsi sada cestu do Kasmiru a nasledne pres Mandi do Manali. Tedy az do ted. Odkazy jsou hiiir:
Selection1
Selection2
Enjoy!!!
David a Blanka

Konecne v Manali

Zdar

Takze jsme konecne po mesici a pul v Manali. Sroubek v McLeond Ganj jsme nakonec vyresili. Podarilo se mi ho nejak vykroutit z druhe strany a sehnal jsem novy, takze jsme mohli nasledujici den vyrazit.

Svistel jsem si to pekne k kopce a najednou mi do kola skocila opice. Strasne jsem se ji lekl a jak jsem se ji snazil vyhnout tak jsem ji jeste nakopl. Coz mozna pro ni bylo lepsi, protoze neskoncila pod kolama. Opici familie na me zacala hulakat a hnat se za mnou, takze jsem radsi ujel. Blanka jela za mnou a vsechno to videla. Pak mi dole pod kopcem rekla, "Davide, ty jsi prejel opici". Nevedel jsem jesli se ji neco stalo, ale pry je ok, jen byla trochu v soku.

Po opici prihode jsme jeli smer Mandi, pres Kangra Valley, kde se pestuje caj. Otestovali jsme cajove listy, ale moc nam nechutnali. Nejspis budou lepsi ususene v caji. Prvni den jsme spali nekde v lese ve stanu. Meli jsme krasnou vyhlidku do udoli. Po ceste bylo docela vedro ale vecer se z hor zacali ozyvat hromy. Nakonec akorat trochu sprchlo a foukal vitr.

Druhy den jsme vyrazili a zacalo prset. Nastesti se v tom dalo jet. To nejhorsi jsme preckali v nejake restauraci na kopci. Zacina tady totiz rainy season, takze deste ted nebudou nic vyjimecneho. Cesta a vyhledy do udoli byla krasna. Provoz byl taky ok. Vecer jsme dojeli do Mandi. Je to docela pekne mesto a neni tam ani moc turistu.

Dalsi den jsme se rozhodli jet do Manali busem, protoze se budem muset vracet stejnou cestou do Mandi, takze bychom jeli stejnou cestu 2x. Z Manali se totiz neda uz nikam dostat. Cesta do Lehu je uzavrena. A cesta do Spiti Valley, kam jsme puvodne planovali, jet je taky uzavrena. Vede totiz pres sedlo Rohtang La (to jsme puvodne meli jet z druhe strany), ktere je pod snehem. Takze po 5hodinovem trapeni (zenska za nama celou dobu blila) jsme byli v Manali. Konecne.

Dneska jsme se prosli po okoli. Po ceste jsme videli krasne zasnezeny Rohtang. Dal jsme se prosli na vodopady a nakonec jsme vykoupali v horkem prameni (hot springs). Byl to vlastne bazenek v jedne vesnici, kde jsme byli zase hlavni atrakci. Tohle udoli vypada moc pekne a provozuje se tady spusta adrenalinovych sportu (paragliding, rafting, lyzovacka). Prekvapive tady neni ani moc turistu, nejspis protoze uz je po sezone. Melo by teda prset, ale dneska bylo nadherne.

Blanka chce jet uz zitra zpatky do Mandi, ale ja bych tady jeste zkusil rafting (bo neco). Raftovat se dalo ale taky na nejakych mistech po ceste. Do Mandi je to cca 110 Km a konecna by mela byt v Shimla 260Km.

Takze muzem konstatovat, ze expedice byla uspesna, protoze jsme se dostali z Lehu do Manali. Sice trochu obklikou, ale to nevadi. Ted uz se jenom dostat do Shimly.

David

Kurz vareni

Zdravim,
v Mc Leod Ganj jsme puvodne vyrazili o den pozdeji protoze:
1. mame stale strevni potize - podezirame Davidovi narozenivove dorty. Uz se to ale lepsi, ale stejne chodit 7 krat denne na zachod neni nic moc. Hlavne za mesic co jsme tu jsme pili vodu z potoka, jedli na spinavych mistech, par dni jsme meli hygienu tak ze jsme si myli ruce jen ve snehu a nic, a ted tohle :(
2. vzala jsem si kurz tibetskeho vareni. Prvni jsme se ucili momo - plnene varene veci, strasna dobrota. Pak tradicni tibetskou polivku a nakonec pect chleba. Ale chleba byli jen nejake kolacky a nechutnali moc dobre. Kazde vareni trvalo dve hodinky a byli to 3 lekce. Jinak vareni byla stranda. Jsem rada ze jsem to podstoupila :) Doma vsem pak momo uvarim :)

Jinak jak jsme na tom s kolama je v Davidovo prispevku :( moc nadsena z toho nejsem. Jak jsme ted tyden nic nedelali jsem z toho takova leniva :(

Blanka

Zase ten sroubek

Ahoj.
Rano jsme trochu servisovali kola a chystali se vyrazit do Himachalu. Prehodil jsem si ten sroubek co jsem menil v Kargilu s Blankou, protoze ji lezl ten original do nejmensiho kolecka a vsechno jsme dotahli a poladili razeni. Bohuzel jsem zjistil, ze se mi po preprave kola busem prebrousil drat od budiku, takze uz ani jeden z nas nema funkcni budik. To by ale nebylo nejhorsi. Asi po 500m sjezdu jsem uslysel cink a zacalo drhnout zadni kolo. Urazil jsem sroubek od nosice (ten co jsem nemenil) a nosic je nakrivo. Neda se na tom jet. Pruser je to mnohem vetsi nez v Kargilu, protoze kus sroubu zustal v zavitu, takze se to nejspis musi vyvrtat a udelat novej zavit. A samozrejme sehnat novej sroub.
Takze jsme se vratili a jsme porad v McLeond Ganj. V Mototechne nam rekli ze to umi vyvrtat jenom v Dharamsale (8km) a ta je dneska zavrena. Pojedu tam teda zitra a uvidim. V tuhle chvili jsem ale v takovem psychickem rozpolozeni, ze bych kola nejradsi poslal do pr... Prahy. Potrebuju dovolenou :) Slysel jsem ze to je mozne poslat postou za par babek. Jede to strasne dlouho lodi, takze si to pravdepodobne budem moci vyzvednout sami. Jdu se tam dnes zeptat. Zitra se rozhodnu co s tim, protoze - jak jsem rikal - dneska nemam den. Jdu se vybrecet :)
Zdarec David

Narozky u Dalajlamy

Ahoj, vsichni. Jeste jednou bych chtel podekovat za prani k narozkam.
Po to tom co jsme odjeli z Srinagaru, jsme stravili noc v Jammu (letni hlavni mesto Kasmiru), ktere neni nicim zajimave. Krome dobrych lamburgeru (z lamy). Rano jsme (po zmatcich na busovem nadrazi) vyrazili do Dharamsaly, z ktere je to asi 8km do McLeond Ganj, coz je sidlo Tibetske exilove vlady a Dalajlamy. Je to celkem pekne turisticke mestecko vysoko na kopci. Jeli jsme sem, protoze tady zivo, takze je to idealni misto na oslavu narozenin.
Ubytovali jsme se v hotelu s peknym vyhledem do udoli a sli se najist do restaurace. Ja jsem si k tomu dal 3 mistni pivka a mel jsem dost. Blanka si dala 2 cidery (pivo+limo alkohol: 8 voltu) a motali se ji nozicky. Dostal jsem dorty (chutnaji jak babovky) a Old Monk rum (chutna ...specialne).
Dneska me to prohani po zachodech, ale zvladl jsem dojit na mistni temple. Nevim presne kde ma bejvak Dalajlama, ale stejne tady neni, takze asi nepokecame :) Taky jsem dneska potkal Izraelce z Baralacha La, a ti mi rikali, ze asi hodinu po tom co jsme odjeli do Lehu to sedlo otevreli, takze druhej den rano jeli do Manali.
Takze jeste jednou dekuju vsem za prani k narozkam
David

PS: pozitri (nejspis) mizime (ted uz na kolech) smer Manali. Po ceste uvidime Kullu Valley, kde se asi taky zdrzime.
PS2: zitra budeme na ICQ od pul sesty tj. 13:00 u vas ...kdyby jste chteli pokecat

V Kashmiru je horko

Zdarec,
tak kde zacit? Jsme ve Srinagaru ale zacnu tim jak jsme se sem dostali. Po oprave kola jsme vyjeli z Kargilu a vyjeli jsme do Drasu, druheho nejstudenejsiho mesta na zemi (prvni je nekde na Sibiri). Ted je tam ale teplo a cesta byla bez problemu, takze jsme tam byli i o neco driv nez jsme planovali a tak jsme jeli jeste dal a spali ve stanu.
Dalsi den jsme jeli na sedlo Zojila, ktere jsme taky vyjeli bez problemu a za sedlem se objevil nadherny vyhled. Uplne se zmenila krajina. Uz to nebyly jenom hory s ledovcema ale taky lesy, takze se clovek citil trochu jako v Jizerkach :) Sjezd ze Zojily byl super, neni tam silnice ale sutry,pisek a hlina, takze by se na tom dalo vyblbnout, kdyby clovek nevezl vybavu, ktera dohromady s kolem vazi pres 30kg. Dole jsem zjistil ze muj expedicni nosic je v poslednim tazeni, ale snad jeste vydrzi. Pod Zojilou uz je pekna silnice kudy se svisti v prudkych sjezdech peknou krajinou az do Sonamargu. V Sonamargu jsme se ubytovali, protoze uz bylo pozde a nedojeli bychom do Srinagaru. Sonamarg neni nicim zajimavy, krome toho ze okolo je pekna krajina a da se tam vyrazit na treky. No tady zacina dalsi pribeh.
Rano jsme se probudili a vsude byl strasnej bordel. Plno lidi, autobusu, aut a troubeni. Vysli jsme ven s tim ze si dame snidani a pojedem, ale bylo nam receno ze silnice do Srinagaru je uzavrena. Ptal jsem se hotelmana proc, ale duvod jsem vubec nepochopil. Tak jsem sel na policii a tam mi to potvrdili (duvod jsem taky nepochopil) a rekli ze to muzou otevrit az v 10 vecer. Tak jsem podekoval a rekl vecer mi je to k nicemu pac jsem na kole. Na turistickejch informacich mi jedna neoficialni osoba neoficialne poradila, ze se mam na to vysrat a projet to bez povoleni. Ze me jako turistu nikdo nebude stavet. Tak jsem to udelal (to jsem jeste nevedel co me ceka).
Vyjeli jsme se Sonamargu a jeli z kopce nadhernym kanonem. Tohle byla asi nejkrasnejsi cesta co jsem tady jel. Cely zazitek akorat kazil fakt ze jsem cekal ze nas nekdo kazdou chvili zastavi. Ale to se nestalo a tak jsme dojeli v pohode az do Kanganu, kde jsme si dali jidlo a pokracovali. Za chvili byl prvni check a chteli po nas vedet odkud jsme kam jedem a takovy blbosti co chce vedet kazdy kdyz nekde zastavime. Tyhle byly neskodny a spis je zajimala Blanka a kola nez nas nekam nepoustet. Takovejchle zastavek casem pribyvalo a intenzita vojaku houstla. Byla prehlidka tech nejruznejsich uniforem. V podstate je lze ale rozdelit na typy s kulemetem a typy s klackem (poradkove sily). Cestou jsme potkali taky jednoho cizince, ktery jel do Srihagaru do houseboatu. Ten nam dal do ruky papir na kterem byla napsana adresa houseboatu. V tu chvili jsem jeste netusil jak dulezity papir to je. Ze zacatku jsem to povazoval za letak, tak jsem to vrazil do kapsy. Vlastne do ted nevim co to bylo za papir, ale jeho dulezitym atributem bylo ze byl nesrozumitelny a byl na nem podpis. Takze to mohl byt klidne rozkaz k zahajeni jaderne valky s Pakistanem :) Papir prokazal sluzbu hned na dalsim checkpointu, resp. tohle uz byla regulerni barikada s oficirem, ktery umel anglicky a mel rozkaz nepoustet vubec nikoho. Ten to ale po chvili lusteni vzdal a pustil nas dal. Cesta s papirem v ruce pokracovala v pohode dal a az na silnejsi odpor pred Srinagarem. Typek mel 3 hvezdicky na rameni, tak bylo treba respektovat jeho postaveni (i kdyz nevim co to je za hodnost). Po serii otazek a ocniho mereni nam bylo sdeleno ze "Things are getting hot in Kashmir" (v Kasmiru je horko). S vedomim ze v Kasmiru je krasne pocasi jsme vyrazili dal. Jeli jsme nejak spatne, protoze to melo byt 80km a meli jsme 90 a jeste jsme tam nebyly (nakonec to bylo 110). Zase dalsi barikada (asi nejhorsi), napis "stuj nebo strelim". Tady jsme se dostali k novemu pojmu, "Carfew pass". Napred jsme mysleli ze po nas chce pasy, ty ale nechtel a trval na tom ze nikoho nepusti. Byl tam dost bordel, lidi mavali papirama a tak nas postavil stranou. Nakonec na nas jeden vojak mavl at projedem. Tak jsme jeli dal a zase procedura s tim papirem na houseboat ale tentokrat kazdych 10m. Cim vyssi hodnost tim vetsi problem. Na ulicich nikdo, krome policie a armady. "Carfew" je totiz zakaz vychazeni. Byl to celkem zajimavy zazitek. Jedem to po prazdnem moste, nedostaveny baraky, odpadky, a okolo hlavy nam krouzi obrovske hejno orlu (asi tak 10m od nas). Obrazek jak z filmu od Hitchkoka. Skoda ze jsem byl tak posranej ze jsem to ani nevyfotil. Nechtel jsem aby nam zabavili fotak, nebo neco. Snazili jsme se to smerovat k houseboatu, kterej byl na tom papiru. Coz nebylo uplne jednoduche, protoze nas zastavili na kazde ulici a to jezero - Nageen Lake - bylo dalsi cca 10km. Nakonec jsem to prokazovani tim papirem daval jako rutinu a mel pripravene ruzne historky pro ruzne hodnosti :) Myslim ze bych to nakonec projel i na obal od zvykacky :) Takze jsme se zdarne dostali k jezeru kde jsme zustali v uplne jinem houseboatu. Kdyz jsme vesli dovnitr tak jsme neverili vlastnim ocim. Luxus. Vse zarizeno v takovem zvlastnim angloorientalnim stylu. Celej houseboat je pro nas, vcetne luxusniho obyvaku a terasy. Od majitele jsme se dozvedeli ze tady nedavno byla demostrace - udajne poklidna - tak Indicka vlada poslala vojaky. Kashmir se totiz chce odtrhnout od Indie, takze se to tady cas od casu deje. Nedavno (pred mesicem) to tu bylo taky. Bylo nam receno ze MAYBY TOMORROW uz CARFEW nebude.
Dalsi den samozrejme byl a tak jsme jeli shikarou (gongola) okolo jezera. Bylo to docela fajn. Takove indicke Benatky :) Navstivili jsme obchod s medem a koupili chleba, ktery je tady dobry. Zbytek nejak proflakali a koukali na bednu. Dnes je konecne po carefew a tak jsou otevrene obchody a dostali jsme se na internet. Problem v tomhle meste - a zejmena naseho houseboatu - je ze nam furt kazdej neco cpe, takze Blanka uz provarila polovinu rozpoctu :) (...no a co??? vzkazuje Blanka :) Takze to vidime, ze zitra nebo pozitri odjizdime smer Chambra.
Houseboating je super
Zdravi David

Kargil a sroubek

Zdravime vsechny,
tak jsme v Kargilu, coz je asi na pul cesty do Srinagaru.

Nejakou chvili pred Kargilem mi vypadl sroubek z nosice, takze jsem se ho tady snazil sehnat. Je docela atypicky takze to dalo praci. Nakonec jsme ho vytahli z nejakeho elektromotoru. Zavit sedi ale mel by byt o 5mm delsi. Takze to vypada ze budeme moci pokracovat na ceste dal. Tzn.
posledni sedlo Zoji La (asi 3500m) a pak Srinagar.
Trochu se nam sem cesta protahla, protoze to taky neni uplne nejrovnejsi. Tj. 2 sedla Fotula 4100m a Namikala asi 3700m. Ale jinak cesta byla krasna. Hlavne za tim druhym sedlem, kde neni treba slapat a jenom se projizdi krasne vesnicky. Zato Kargil je smetak kde nic nefunguje.

Takze zdravime a zase se ozvem ze Srinagaru
David a Blanka

Shrinagar

Zdravime vsechny,

jen oznamujeme, ze zitra vyrazime na cestu do Shrinegaru. Uz jsme se zotavili, poradne napapali, nechali si vyprat obleceni, ohrali se :)

Cesta by podle Davida mela trvat 6-8 dni (podle me o trochu dele :) ). Je to cca 500 km. Snih by nemel by, nejvyssi sedno je 3500 metru nad morem.

TO Verunka: chleba je samozrejme hnusnej. Je sladky. Vsechno pecivo je sladky. Hnus. Zachod je to posledni - kazdy si najde hroudu snehu za kterou se schova. Ale co spracha??? O tom radeji nepremyslej :)

TO Olinka: moc me potesil prispevek. Krasnejsi nebudu. Po ceste jsem zhubla minimalne 6 kg, ale uz jsem uspesne nabrala vsechno :)

TO Satalice: Snih bude, take si letos chci zalyzovat. Hlavne po tom co jsem videla :)

TO MTC a mamka a tatka Janevovi: Vsechny zdravime a posilame pusiny. Diky moc za podporu. Snazime se ozvat vzdy co nejdrive. Panacka na zahrati jsme take krom kurete meli :)

Blanka

Konec nasi cesty na Baracha La

Ahoj,

protoze Blanka pise podrobny report te nasi cesty, tak ja posilam jenom kratkou informaci o tom, ze jsme to prezili ale nedokoncili kvuli neprizni pocasi (naprosto neobvykle v tuto rocni dobu).

Jeli jsme docela v pohode az do Sarchu, kde se zatahlo nebe (jeste poslu foto) a zacalo snezit. Na takove pocasi nemame vybaveni a tak jsme stopli truck aby nas prevezl pres Baracha La na dalsi stanoviste, coz uz mela byt civilizace - Keylong. Tzn. neco jineho nez rejze a nudle, stan, a taky tepla sprcha. Bohuzel nas zastihlo snehobiti skoro na vrcholu a nemohli jsme nahoru ani dolu. Tak jsme se museli spokojit s hotelem v nakladovem prostoru trucku. Vyhled byl sice super ale tri dny jsme klepali kosu az jsme slezli do tabora asi o 6km nize. Dalsi den jsme se vratili pro kola. Tzn. asi 2 km jsme to tahli snehem a pak nasledoval downhill snehovym korytem, coz bylo super : ) (pro Blanku moc ne) Dole jsme cekali az armada vycisti cestu. Kazdej den nam rikali ze to bude MAYBY TOMOROW. Takovej zmatek jsem jeste nevidel. Zustalo tam zaseknutejch spousta lidi, kteri na to nebyli vubec pripraveni (v teniskach, bez jidla) a taky asi 30 cizincu, kterym kvuli zadnym informacim a neschopnosti Indian Army, dosla trpelivost a resili to pres ambasady. Britove, Izraelci, US, Nemci, Slovinci, Cesi (jeste tam jeden byl). Ceska ambasada se zajimala hodne, potom US a Izraelci. Resil to s nima jeden POL/US, ja jsem v tu chvili resil ponozky : ) Nakonec zavolali US ze Indie slibila ze nas odtamtud dalsi den dostane. Dalsi den, nekdy vecer prijel bus, ktery nas mel dostal zpatky do Lehu. A tak jsme do nej naskocili vcetne dalsi 4 cizincu. Ostatni si mysli ze to nekdy otevrou a zustavaji tam.

Ani nevim kolik noci jsme tam presne byli. Asi 3 nahore a 2 dole. Potom jsme museli cestou prespat v kasarnach v Pangu. Takze asi sedmidenni nechteny zasek. Do Manali se asi touhle cestou nedostaneme tak do zkusime z druhe strany Shrinagar (Kasmir). Jina cesta, krome letadla, neni.

Zdarec, jdu na peceny kure. Nudle uz nemuzu cejtit.
David

PS: pokusime se brzo nahrat nejake fotky. Az na ten zasek na poslednim sedle to bylo super.

Z Lehu do Lehu

Zdravim,

jsme zase v Lehu. Jak jsme se sem dostali?

1. den cesty - uspesne jsme vse zbalili , nakoupili jsme nejake jidlo na cestu, pro pripad, ze by jsme nenasli zadnou restauracku a vyrazili. Cesta byla po rovince, teploucko, pohoda. Krasna krajinka, podle reky. Ujeli jsme cca 55 km. Vecer spime ve stanu - dobrodruzo. Vecere suchy chleba

2. den cesty - cesta je do kopce. Ani kousek z kopce. Ale stale se drzim. cca 25 km. Vic nezvladam. Cesta je mezi skalama. Skali jsou ruzne barevne, hlavne cervene a nasedle, pastva pro oci. Vecer spime v nejakem pokoji v malicke vesnicce. Vecere ryze a chapaty.

3. den cesty - vyjezd na Tanglangla 5300 metru nad morem. Prevyseni cca 1000 metru. prvni 10 km cesta trochu do kopce, pak dalsich 22 stoupak. Stoupak - zacinam tlacit kolo, jen bych nezvladla. I kdyz tlacim kolo vypadam tak hrozne, ze Davida, co byl predemnou zastavuje auto s cizinci a rikaji mu, ze vypadam, ze brecim :) Byla jsem jen ruda jak jsem nemohla. Tlaci kolo jsem vydrzela cca hodinu a pul. Za tu dobu jsem urazila 4 km. Vykaslala jsem se na nejake tlaceni a chytla si stopa. Vyvezl me skoro az na horu :) Dolu se pak uz jelo v pohode. Spime ve stanu. Vecere chleba.

4. den cesty - zajeli jsme se kouknout jen na jedno jezero. Tso Kar. Slane jezero a pred nim obrovska horska step. Videli jsme stado divokych oslu. Nalada je jeste v pohode. Tuto zajizdku jsme udelali dopoledne a odpoledne jsme se rozhodli zkusi prejed uzemi vetru :) Mezi horami, protivitr je obrovky. Cesta se jezdi po ranu kdy je vitr celkem v pohode. My jsme to ale jeli odpoledne kdy byl vitr neskutecny. Horsi nez jet do velkeho kopce. 35 km jsme musela vydrzet. Stan se postavit nedal, zlamal by nam vitr tyce u stanu. Stopa jsem si take chytit nemohla, protoze oni nejsou takovy blazni aby cestu jeli odpoledne, mohl by se jim vetrem prevratit nakladak. Na konci cesty jsem byla uplne vycerpana, nemohla jsem ani mluvit, protoze vitr me skoro dusil, byla mi zima, zacinalo zapadat slunece. Nalada poklesla, nesnasim vitr. nakonec jsme ale dorazili do mestecka s ubytovanim ve stanu. Vecere ryze.

5. den cesty - prejezd Nachtungla 5100 metru nad morem. Cesta je do kopecka, ale jde jet. Pred nama vidime jak se zacinaji delat snehove mraky. Trochu snezi, ale vyhyba se nam to. Nechci jet ve snehu, asi po 10 km premlouvam Davida at si chytime stopa, protoze kdyby nas snih stihl nahore, umru :) Stop nas prevez pres sedlo. Pak jsme si dali 19 km sjezd, parada :) Po sjezdu chybelo do vesnicky s ubytovanim dalsich 25 km. Z 25 km 20 km foukal protivitr a 5 km se udelalo osklivo a zacala by strasna zima a poprchavat. Vysilenim padam. Ubytovani v jejich stanu , vecere nudle.

6. den cesty - rano jsme se probudili a snezi. Takovy ten mokry lepivy snih. Rozhodli jsme se cestu vzdat a chytit si stopad do Manali. Manali je cca 3 tis nad morem, tak snezit nebude. Ujeli jsme stopem asi dne hodiny a dostali jsme se do zacpy. Do toho se strasne rozesnezelo. Po asi dalsich 2 hodinach jsme uvizli na mrtvem bode. Snezi tak, ze uz vsichni odmitaji neco delat. Do vecera napadlo prez pul metru snehu. Nakladacci zapadli. Bylo nam receno, ze se musi pockat na armadu, tak cestu protahne a nejak kamiony zorganizuje. Ridici meli varic, uvarili ryzi. Spime na korbe nakladaku. V noci je pod nulou. Ve spacacich je trochu zima, jde to.

7. den cesty - stale snezi. Armada neprijede dokud bude snezit. Jidlo chleba, spime zas na korbe nakladaku, zima je jeste vetsi. Napadlo dalsich cca metr snehu

8. den cesty - sviti slunicko. Doufame ze armada zacala neco delat. Ridici nam dali k obedu ryzi. Dosla voda, pijeme vodu rozpustenou ze snehu - hnus. Vecer se ukazi zachranari. Reknou, ze je postaneho stanove mestecko cca 5 km od nas, cesta je uvolnena jen 2 km. Daji nam susenky :)Spime zase na korbe nakladaku, zima je nepredstavitelna. Informace - mozna zitra bude cesta otevrena.

9. den cesty - rozhodli jsme se jit kouknout do stanoveho mestecka. Kola jsme nechali v nakladaku. Vzali jsme si jen spacaky na prespani. Nacpali jsme se do stanu k skupine cizicnu cca 30 lidi. Vsichni volaji na ambasady, at jim zjisti informace. Ozvala se zpet jen Izraelaska, Slovinka, USA, Cesi (mi jsme ale na ne nevolali). Informace - mozna zitra bude otevrena cesta. I kdyz spime ve velkem stanu, ve spacacich a pod dekou, zima je neskutecna.

10. den cesty - rano je hezky. Rozhodli jsme se donest kola do stanoveho mestecka. Cestna je castecne uvolnena. Stejne musime tlacit kola jeste asi pul km. Je mi takova zima, ze se hroutim a brecim. Odpoledne zacne snezit - armada nemuze pracovat. Informace - mozna se cesta otevre zitra. Cizinci talaci na Indii at se poradne vyjadri co bude. V noci zase zima.

11. den cesty - Rano kdyz se probudime, na teplomeru ve stanu -5 stupnu. Venku je hezky, informace - chybi jeste uvolnit 4 km cesty, ale z jedne strany se porouchal buldoze, mozna bude cesta otevrena zitra. Uz tomu i zaciname trochu verit. Ale Indie musela neco na natlak udelat, vypravila odpoledne autobus zadarmo zpet do Lehu. Po peti dnech mrznu jsme nabidku bez vahani prijali. Jeden Nemec nam poradil cestu z Lehu na kole, nejvetsi previseni 3 tis metru nad morem - jestli cestu pojedeme, napiseme priste. Autobus nejel primo do Lehu, zastavil v Pang - je tam vojenska zakladna. Spali jsme u vojaku. Moc se o nas starali. Hlavne o cizince. Porad za nama chodili, jestli je vse v pohode :)

12. den cesty (dnes) - rano nas vojaci vybudili v 6 hodin :( dali nam jeste snidani a vypravili do Lehu. Odpoledne jsme dorazili a nasli bezva hotylek s teplou vodou 24 hodin denne. Co mame ted informace - cesta do Manali stale neni otevrena a ve snehu umrelo 6 lidi - indove.

Jinak celych 11 dni jsme jen jesli ryzi, nudle a nebo suchy hnusny chleba. Uz to nemuzeme ani videt. Ted jsme si objednali kuratko - cekame az nam ho pripravi :)

Zoubek stale drzi. Sarlatam je borec :)

Vsechny pozdravuji a jsem rada, ze se mate vsichni dobre - hlavne ze u vas neni zima :)

Blanka a David - ten cestu zvalad na jednicku a drzel me celou dobu nad vodou abych se zimou nehroutila.

Zoubek, vylet do okoli

Zdravim,

ve ctvrtek jsem se rozhodla, ze asi bude lepsi si nechat opravit zub nez cekat az me bude za mesic bolet. Prvni jsme nasli zubni laboratr. Vypadalo to tam spis jako u holice nez u zubare a typ vypadal spis jako sarlatan nez zubar. Rozhodla jsem se jit spis do nemocnice. V nemocnici to vypadalo jeste strasidelneji. Bylo tam asi 1000 lidi co behali ze strany na stranu. Na mape jsme nasli jeste jednoho zubare, sli jsme ho najit. Tento zubar mel dokonce zubni kreslo, coz me potesilo :) ale jinak nepouzivaji rukavice, nemaji ani nic na vyplachovani pusy. Jen kyblik na odplivnuti. Celkove nova plomba, bila, me stala cca 45 Kc. Do dvou dnu se ale vydrolila :( Dneska rano jsem zasla za sarlatanem. I kdyz to u nej vypadalo strasidelne, jeho praci si nemohu vynachvalit. Prvni mi zoubek proplachl dezinfekci, pak cely ocistil a nakone dal plombu. Jsem spokojena, mam pocit ze mi plomba vydrzi. cena cca 70 Kc.

Ve ctvrtek odpolene jsme jeli na nas prvni vylet. Jeli jsme jen do kopce. Cca 10 km, pak uz jsme nemohla. Trvalo nam to asi dve a pul hodiny. Jizda do kopce mi dela strasne problemy. Nazpatek jsme jeli asi 15 minut. David asi 10. Trochu me to nastvalo, ze jedu takovou dobu do kopce a pak kratce z kopce.

V patek jsme si dali celodeni vylet. Na Tiksi gompa. Tiksi gompa nic moc, ale cesta byla moc hezka. Jen jsem cekala ze cely vylet bude okolo 40 km. Ze zacatku jsme trefili spatnou odbocku, museli jsme se vracet a nakonec celkovy vylet vysel na 65 km. Vecer jsme si sli po osme lehnout. Vic jsme nejak nezvladli :)

Dneska mame odpocinkovy den s poslednimi pripravy na zitrejsi cestu.

Mame i fotky. Chteli jsme je dat na net, ale net je strasne pomali. Az bude rychlejsi, fotky pridame.

Jinak zaciname si zvykat na Indicky rezim. Brzy vstavame, brzy si chodime lednout. Po desate jsme uz v postylce. Tady se vecer neda nic delat. V sedm je tma, vsechny obchody zavrou. Jeste chvili jsou otevrene restaurace nebo internet. Ale stejne kdyz zapadne slunicko je venku asi 10 stupnu a clovek ani nechce byt venku.


Dekujeme vsem za prispevky
Blanka

Plan cesty do Manali

Zdravime vsechny,

zitra vyrazime do Manali. Pri nasich vyjizdkach po okoli jsme zjistili ze to asi 480 Km. Taky jsme zjistili, ze mapa co jsme si privezli z Prahy (vydana je zde) neni uplne nejpresnejsi. Takze jsme si koupili presnejsi mapy (vydane v Evrope). Protoze to neni Indicky produkt tak se nedala usmlouvat cena, ktera byla za 2 velice podrobne mapy 3000 Rs (1USD=42Rs).

Blanka mozna napise co jsme tady delali do ted (pokud ji to dovoli megapomaly internet), takze ja to jenom shrnu. Dali jsme jeden vylet udolim smerem na Khardung-la, asi 15 Km (celkem cca 25Km) stoupani do vysky pres 4000m. Sjezd stal opravdu za to. Chteli jsme dat vylet do Numbra Valley ale museli bychom se dostat pres Khardung-La (5600m), kterej pod snehem, takze se pres nej neda projet. Tak jsme vcera dali vylet na Tikse Gompa udolim Indusu, kdy jsme i s bloudenim v Lehu najeli cca 65 Km. Zatim se mi to tu zda na bajkovani super. Budem se snazit dodat nejake fotky. Uvidime jak to bude vypadat az pojedem do kopce.

Uz nas to tu ale zacina nudit a tak zitra vyrazime do Ubsi udolim Indusu. Je to ta sama cesta do Thikse co jsme jeli akorat 2x dal, tj. asi 45km rovinnou. Tam asi prespime a jedem dal abychom se pripravili na prvni a nejvetsi sedlo.

Dalsi den by jsme meli jet asi 28Km stale do kopce abychom se dostali do Gya (pravdepodobne). Spat bzchom meli v 4160m a prevyseni je 720m. Tenhle krok si asi jeste nechame odsouhlit od typka z hotelu, ktery tady organizuje treky, abychom minimalizovali riziko AMS.

Dalsi den uz se pustime do prejezdu prvniho sedla Tanglang-la (5300m). 28 Km stale do kopce po serpentinach, takze kdyz to ted pocitam tak je to 1140 na prevyseni. (no urcite si jeste nechame poradit, kde spat :) Nasledovat by mel asi 23Km sjezd do udoli Zara a celkove prevyseni oproti dalsimu dni by meli byt 570m.

Nasledujici den uz bychom meli jet pouze rovinkou udolim, az bychom se dostali nekam mezi Pangok-Sumdo, kde budem spat a pripravovat se na dalsi sedlo. Jede se asi 28Km do kopce (prevyseni 610m) na sedlo Lachtung-la (5100m) a nasleduje sjezd cca 35Km do Sarchu.

A dalsi sedlo je Baracha-la (4650m), do ktereho se stoupa 21Km, prevyseni 360m. Sjezd pres 35Km do Darchy. Nakonec budem tedy ve vysce 3360.

Konecne bychom se meli dostat do Keylong, coz je district city, takze by tam meli mit internet. Nasledovalo by jeste jedno sedlo Rohtang-la, jehoz vysku neznam, protoze uz na to nemam mapu.

Jeste jedna vec. Po prejeti prvniho sedla bychom se radi podivali na Tso Kar. Puvodne jsme chteli videt i Tso Moriri ale nebylo nam to doporuceno, protoze je tam velka kosa. Jezera jsou asi ve vysce 4500m. Okolo Tso Kar by to melo byt asi 44Km po rovince, takze jednodenni vylet.

Tyto vzdalenosti jsou pouze orientacni a jeste to jdeme prodiskutovat do GuestHousu, takze se to jeste pravdepodobne zmeni. Dle nasich informaci trva prejeti az do Manali asi 12dni (bez zajizdek). Nam to bude trvat asi o par dnu dele. Po tuto dobu se pravdepodobne nedostaneme k internetu.


David

Valeni v Lehu

Zdravim,
zatim jsem v Lehu a jeste v Lehu nekolik dni zustaneme, protoze jsme zjisili, ze v okoli je toho hodne co by jsme chteli videt. Zatim jsme nic nedelali, jen jsme se valeli a vybalili kola z krabic. Zitra se chystame na nas prvni vylet do okoli. cca 10 - 15 km. Jen aby jsme zjistili jak jsme na tom s kondici v techto vyskach.
V ramci valeni jsme jen poresili koupeni Davidovi kalhot, protoze si myslel, ze mu do Indie staci jen kratasi :) To jsme resili skoro dva dny, protoze tu maji na vyber stovky kalhot.
Trochu jsme se spalili od slunicka, uz jsme zacali pouzivat slunecni kremicek :) Vypadla mi dneska plomba ze zubu, budu si muset dojit sem do nemocnice na opravu zubu. Bojim se, ze kdyz to nebudu resit, zacne me zoubek bolet treba za mesic. :(
Zalozila jsem si mineralogickou sbirku. Je tu strasne moc nadhernych sutru. Zatim mam jen ctyri. Chtela bych k nim pak pridat nejake nausnice a naramek vysazeny kamenama :)
Jinak se mame fajn, zatim i jidlo dobre travime, zadne potize.
Blanka (Davida nepodepisuji, napise si pry prispevek pak sam)

Cesta do Lehu

Zdravime vsechny z Lehu, coz je mestecko v Himalajich cca 3500m nad morem. Podelime se s vama o zazitky a dojmy, ktere nas potkali na ceste sem.

Zacalo to tim, ze jsme prijeli na nadrazi na Florenci, kde nam ridic rekl ze nam nevezme kola, kvuli nejakym predpisum v Rakousku. A to i pres to, ze mel skoro prazdny autobus a presto ze nam rekli pri prodeji jizdenky, ze s tim nebude problem. Nakonec nas ale vzal a po prijezdu do Vidne nam dokonce domluvil odvoz na letiste.

Na letiste jsme dorazila asi v 23:00 a checkin byl v 9:00, takze jsme se tam vyspali lavickach. S checkinem kol nebyl zadny problem a v 11:00 jsme leteli do Londyna na Heathrow. Tam jsme museli asi dalsi 4 hodiny cekat na spoj do Delhi a presto ze jsme byli celkem vyspali, tak uz jsme toho meli dost. Navic po tech hodinach stavenych mezi Duty Free Shopy, jsem si pripadal jak kdybych bydlel v Tescu.

Nakonec jsme dorazili asi v 7:00 mistniho casu do Delhi a hledali misto kde prespat a pockat na navazujici spoj do Lehu. Letet to melo az dalsi den asi v 5:00 rano. Tady jsem si musel opet zvykat na ochotu taxi ridicu. Predevsim na ochotu vytahnout z vas prachy. Nechtel jsem aby nas zavezli nekam kde je to drahe a kde dostanou provizi o kterou nam napali cenu. Tak jsem volal do hotelu pobliz, ktery jsem nasel v LP. Presto ze jsme se nakonec s ridicem domluvili na tom ze nas hodi sem, dostali jsme obkruzni jizdu po vsech hotelich v okoli. Coz byl super zazitek, protoze nas vozil po ulicich kde nejsou silnice ale zase jsou tam hromady odpadku a smrad jak v p... Nakonec nas ale vzal tam kam jsme chteli (po tom co mu bylo vysvetleno ze nedostane nic dokud nas nedostane do naseho Hotelu). Hotel byl sice drahsi ale v pohode (tepla sprcha, cisto). Po tomto prvotnim zazitku jsme sli radeji spat abychom videli Indii v novem svetle.

Po tom co jsme se vyspali jsme sli do centra podivat se na namesti Connaught Place a potom na India Gate, kde je obrovsky park ktery vede k prezidenstskemu palaci. Vubec vzdalenosti jsou tady obrovske, takze nejlepsi je pohybovat se taxikem. Vecer jsme zasli na dobrou veceri a zjistili jme ze jsme utratili rozpocet na tri dny, ale to je asi normalni nez se v tom naucime chodit. Ok, Blanka dodava ze jsme si chteli udelat hezkou veceri :) Pravda je ze ten den nam spravil naladu. Vecer jsme si objednali v hotelu taxika na letiste na 3:00 a v tuto hodinu vyrazili.

Je to jine letiste nez na kterem jsme pristali (domestic airport). Napred chteli poslat nekam jinam (jinz terminal 2km away), ale zjistili jsme ze je to tam. Potom jsme cekali ve fronte na boarding tickets a to az asi do 15 min pred odletem. Vsichni byli nervozni a malem si slapali na hlavy. Potom nas poslali do obrovske fronty na security check, kde jsme cekali dalsich 20 min. Nervozita nabyvala na obratkach. Kdyz jsme se konecne dostali k securitakovi ktery mel zkontrolovat letenky, tak zjistil ze mame spatne datum a nepustil nas dovnitr. Presto ze se domnivame ze vsichni meli spatne datum, tj 28/08/08. Tak Blanka bezela vyridit prepsani datumu a ja drzel misto. Potom co se vratila a suverene mu davala letenku se zjistilo ze datum je opet blbe, tentokrat uz pouze o 1 den, tj. 09/09/08. Takze bezela jeste jednou a do tretice to proslo. Secuity checkem jsme prosli bez problemu a cekali na bus, ktery nas mel odvest k letadlu. Kdyz ale prijel bus, tak jsme si museli jit identifikovat zavazadla, ktera uy prosla checkinem. Nakonec jsme tedy nastoupili do autobusu chvili cekali, ten se rozjel aby se asi po 10 metrech zastavil u letadla, coz samozdrejme vyvolalo smich vsech ucastniku zajezdu. Potom jsme jeste cekali v letadle protoze nad Lehem bylo spatne pocasi. Nakonec jsme vzletli a leteli v mracich smerem k Lehu. Veskere obcerstveni placene. Kdyz zacalo letadlo klesat tak se vynorili ty obrovske kopce a krajina s vesnickama a silnicema. Vypada to jako prava Bajkorama. Klesali jsme mezi tema kopcema a Blance uz to nedelalo dobre. Ted rika, ze doufa ze driv nez za 3 mesice nikam nepoleti. Pristali jsme a venku je asi 17 stupnu, coz je super protoze mam akorat trenyrky (coz je mozna duvod proc si me v Delhi asi 5x vyfotili).

Na letisti bylo vsechno ok, dokonce jsme dostali nejake satky okolo krku (asi modlitebni). Krabice na kolo jsou ale v dost ubohem stavu, ale to uz byli v Delhi. Nakonec jsme s tim odjeli do hotelu, ktery vzpada docela ok (spolecna sprcha a zachod, tepla voda) akorat okna jsou vyspravene novinama. V hotelu jsou dalsi 2 lidi, kteri tam maji kola v krabicich (v lepsim stavu), podle SPZtky na krabici jsou z Londyna ale jeste jsme je nepotkali. Dalsi plany na nejblizsi dobu jsou nedelat nic a aklimatizovat se. Zustanem tady pravdepodobne asi jeste 8 dni, pricemz se budeme snazit ziskat nejake informace a podniknout mensi vylety do okoli. Dnesni naloz informaci je u konce. Ozvu se az bude neco noveho nebo na vase komentare.

Zdravime vsechny z Himalaji,
Blanka a David.

ahoj, ahoj, ahoj

Tak už bylo na čase zprovoznit nějaké stránky, na kterých budeme psát o tom našem výletu. Modří už vědí, ale pro ty co ještě netuší uvedu pár informací o tom jak to plánujem. Plánujem?

Tým této expedice je složen ze zkušených cestovatů, kteří mají projeté Banánistány na všech kontinentech (kromě Austrálie). To jsem já a moje přítelkyně Blanka.

A nyní k odletu. Jisté je, že máme letenky na 6.9. z Vídně do Londýna a z Londýna do Dílí. Zpátky 22.12. v obráceném pořadí. Takže je možné, že na Vánoce budem doma.

Konečná destinace není Dílí, nýbž Leh v severní části Indie. Oblast Ladakh, Himaláje. A aby jsme se tam nenudili, tak si vezmem kola a projedem si to do Manali, což je odhadem 350Km. Bližší informace o této cestě lze nalézt na wiky nebo i s profilem cesty na bikemap.

Jsme přesvědčeni, že je to v pohodě možné dát, protože jsme našli několik cestovek co to nabízí (včetně několika českých, např. kudrna). V pohodě je možná silné slovo, vzhledem ke kondici některých členů naší expedice :) Ale zcela jistě víme, že to nebudeme hrotit. Takže jestliže to lidi z cestovky projedou za 20dní, tak si na to můžem dovolit vyhradit třeba dvojnásobek.

Toto je tedy prvotní info o Expedici Lápen. Pokud si ještě na něco vzpomenu tak ještě napíšu.